Co ukrývají oprýskané zdi

Přestože i v Podolí se život po splynutí s Prahou zrychlil, stále je čtvrtí nabízející klidnou atmosféru. Vtiskuje mu ji spousta zeleně, Vltava i příjemná prvorepubliková zástavba. Není divu, že řada lidí dává bydlení v této části hlavního města přednost před jeho rušným centrem. Tak tomu bylo i v tomto případě.

Polovina patrového dvojdomku v Podolí představovala první investorovu investici do vlastní střechy nad hlavou. „Vždycky jsme chtěli bydlet v Podolí. Měli jsme při hledání vhodného domu velké štěstí. Inzerát na prodej poloviny dvojdomku jsme si přečetli čistě náhodou na  suterénní vývěsce jednoho domu ve Francouzské. Na uvedené adrese jsme pak objevili příjemný dům, postavený v roce 1928, kdy ulice, ve které stojí, představovala ještě spíše předměstí než součást Prahy. Okamžitě jsme věděli, že je to přesně to, co hledáme. Přitom nešlo o nic honosného. Jednalo se o jednoduchý dělnický dvojdomek,“ vzpomíná investor a pokračuje: „Stejně nás nadchl i interiér domu, rozložení světla a například široké dřevěné schodiště s velkým oknem.“

První pokus nevyšel

Domek investory sice nadchl, ale zároveň si uvědomovali, že jeho proměna v moderní bydlení se zachováním zajímavých původních prvků bude značně náročná. V zakoupené části dvojdomku, na ploše pouhých 60 m2, svého času bydlely dvě rodiny, a tak dispozice objektu byla pro mladou dvojici zcela nevyhovující. „Museli jsme odstranit celou řadu příček a provést řadu dalších stavebních úprav. Například klasický uhelný sklep se vyhloubil a upravil na dvě místnosti, směrem do chodby se zvětšila koupelna. Užitná plocha se rozšířila na stávajících přibližně 110 m2,“ přibližuje stavební úpravy investor. Přes slibný začátek však přestavba nebyla dovedena zdárného konce. „Společnost, která měla rekonstrukci provést, nám ve stadiu, kdy ještě zdaleka nebylo vše hotovo, oznámila, že došly peníze. Asi předpokládali, že jednoduše seženeme další finanční prostředky a navýšíme původní rozpočet. To se ale přepočítali. Takovéto jednání nás rozzlobilo, od smlouvy jsme odstoupili a rekonstrukci na čas přerušili,“ vzpomíná investor. Po čase majitel přistoupil k dokončení přestavby domu, uspořádal výběrové řízení jak na autora projektu interiéru, tak i dodavatele stavebních prací. V prvním případě zvítězil ing. arch. Marek Heliman, ze stavebních společností, které projevily o  zakázku zájem, pak firma Orbitex, která nakonec zakázku dovedla do zdárného konce jak ke  spokojenosti investora, tak architekta.

Pohled z ložnice do obývacího pokoje a knihovny.

Zcela nová dispozice

Aby dům odpovídal nárokům mladé dvojice, prodělal razantní změny. Výsledkem přestavby je následující dispozice: Suterén po prodělaných úpravách slouží jako technické zázemí a  sklad. V přízemí se vchodovými dveřmi směrem z ulice vstupuje do zádveří a dveřmi po jeho levé straně do menší haly, do které ústí původní dřevěné schodiště spojující přízemí s patrem. V přízemí je směrem do ulice situována pracovna a do klidné zahrady s terasou pak kuchyň propojená v jednu velkou místnost s jídelnou. V poschodí se dveřmi na levé straně podesty vstupuje do šatny, do které je přístup i z ložnice. Naproti šatně je situována koupelna s WC s velkým oknem nabízejícím výhled do  koruny kaštanu. Dveřmi naproti schodiště se vstupuje do největšího prostoru v domě – obývacího pokoje propojeného s ložnicí a knihovnou.

Koupelna byla rozšířena směrem do chodby. Nabízí komfortní vanu, dvě umyvadla, klozet a zejména dostatek prostoru.

Nebylo to snadné

Rekonstruovat sympatický domek nebylo tak snadné, jak by se mohlo na  první pohled zdát. Na značně omezenou plochu bylo těžké vtěsnat některé požadavky investora, který přiznává, že od  prvopočátku žádal nadstandard. Architekt vzpomíná na přestavbu domku v Podolí rád, ale dodává, že nejen v osobě investora byla v mnoha směrech úloha atypická. „Investor neměl jasnou koncepční představu o konečné podobě domu ani ji nechtěl nechat z větší části na mně, a tak jsme ji tvořili společně až v průběhu rekonstrukce.“ Podle slov autora projektu bylo rovněž neobvyklé, že investor poměrně často upřednostňoval estetické a  prostorové hodnoty před funkčností – pohodlím, a že zadání nebylo upřesněno v čase. „Měl jsem navrhnout bydlení pro dva lidi, a až přijdou děti, tak se uvidí,“ usmívá se architekt, který ale nenavrhoval bydlení pouze pro mladou dvojici. Ještě tu byl další rovnoprávný člen domácnosti – pes. Dostatečně velký a šikovný, aby si sám otevřel dveře a tak zrušil štítky u klik. Při vybírání potahů se nehledělo jen na to, které budou interiéru nejvíce slušet, ale které pes jen tak snadno neponičí. To ale pochopí všichni pejskaři.

Co šlo zachovat, zůstalo

Investor si přál zachovat domu v maximální možné míře jeho původní atmosféru. Repasovaly se dveře a okna. „Také dubové parkety se podařilo zachovat, pouze na malé ploše se musely položit nové. Podlaha vypadá moc hezky. Její povrch se ošetřil olejem, který krásně zdůrazňuje kresbu dřeva. Ta je mnohem výraznější než u současných dubových podlah, které se vyrábějí z podstatně mladších stromů než za první republiky. Investor si i vymohl, aby v domě bylo zachováno původní rozvrzané dřevěné schodiště. „Stejně tak je to se svítidly – všechna byla z doby výstavby domu, i když já bych v některých případech dal přednost tvarově vhodnějším. To, že před domem zůstane kamenná fontánka – sice nefunkční, ale jedinečný prvek a že úpravy okolo domu budou v  duchu zachování celkové atmosféry, o tom jsme s majitelem ani diskutovat nemuseli,“ přibližuje architekt přístup investora k přestavbě a vybavení interiéru.

Souhra exteriéru s interiérem

K zařízení moderního interiéru samozřejmě nestačilo původní vybavení, to pouze dotvářelo atmosféru domu. Většina nábytku je moderní, inspirovaná moderním designem. „Volili jsme nábytek s povrchovou úpravou bílým lakem s vysokým leskem. Má zrcadlový efekt, a  tak se na něm za slunečního počasí odráží vnější svět. Například obloha nebo listí kaštanů, jehož barva se v ročním období mění. Interiér je tak propojen s exteriérem,“ vysvětluje architekt. Až v  průběhu rekonstrukce vyslovili investoři přání, že by si přáli krb. Hodně se přemýšlelo o tom, kde bude instalován. Nejprve se uvažovalo o pracovně, pak o obývacím pokoji a nakonec skončil na pomyslné hraniční čáře ložnice a obýváku. Nepůsobí zde dominantním dojmem, ale naopak organicky a nenásilně, kromě své hlavní role ohniště opticky odděluje odpočinkovou část místnosti od obývací. Zvláště dohořívající oheň, rozžhavené uhlíky vytvářejí v ložnici příjemnou atmosféru. Zajímavá je i  plocha před krbem – na dřevěných parketách čiré kalené sklo a místo obvyklé kamenné nebo cihlové desky je v měřítku krbu konzolována deska ocelová. Toto poměrně industriální zpracování však interiér vůbec neruší, naopak oživuje. Přestože je vyrobena z oceli, do komorně laděného interiéru zapadá. Na  příjemné atmosféře domu se kromě zdařilé symbiózy starého vybavení s novým podílí i celá řada maličkostí. Jsou to například sošky, které si investor přivezl z cest, rámy z dubového dřeva, do  kterých jsou zasazena zrcadla a  obrazy, nebo povrch zdi za dvojlůžkem v ložnici. „Použitou techniku jsme nazvali proužkované pyžamo. Šlo o to, aby nebylo nutné hledat obraz nebo věc, která by jinak prázdnou plochu nad postelí vyplnila. Ona struktura je sama obrazem,“ vysvětluje Marek Heliman.

Ani druhá rekonstrukce se nedokončila

Rekonstrukce měla pokračovat úpravami exteriéru objektu a jeho okolí, kde se počítalo s dokončením terasy, dlažeb okolo domu, oplocení, přestavbou garáže a úpravou zahrady. Vše bylo vyprojektováno, jenže došlo k události, která zcela zbořila původní plány. Investor se dozvěděl, že soused prodal vedlejší rodinný domek developerské firmě, která na jeho místě postaví šestipatrový bytový dům. „V tom okamžiku mi bylo jasné, že stavba nejen znehodnotí charakter celé lokality, ale zcela zničí klid a atmosféru našeho a okolních domků,“ vzpomíná majitel domu a podotýká, že okamžitě začali přemýšlet o jiném bydlení. Od té doby uplynul více než rok. Co se změnilo? Nad jedním z půvabných koutů Podolí se tyčí monstrum v podobě bytového domu, pod kterým se krčí prvorepublikové domky. Mezi nimi i dvojdomek v oškubaném kabátě. Ani byste neřekli, jak zajímavý interiér skrývá ve svých zdech.

Alena Vondráková
Foto: Lubomír Fuxa a Marek Heliman

Uložit

Edit: