Na starobu připraven!

Vitální chemik se na „stará kolena“ nachystal včas. Loni si k narozeninám věnoval byt 2+1 upravený tak, aby plně vyhovoval životu budoucího vetchého staříka. Sledujte, jak na to šel Tony alias Bublifuk s fištrónem.

Po dvaadvaceti letech strávených ve zvýšeném přízemí na rušné ulici v pražských Radlicích stál majitel před rozhodnutím: má zásadně renovovat tou dobou již hodně „vybydlený“ byt, nebo se pustit do neznámých vod a pořídit si novou adresu? Hluk kolem projíždějících tramvají, který by třeba řadu lidí odradil, mu nikdy nepřekážel, Antonín má rád, když se něco děje. Chyběl mu však proudící vzduch, v přízemí nemohl nechávat otevřená okna po celý den tak, jak by se mu líbilo. Sedl k internetu a začal hledat.

 

DO VYŠŠÍCH PATER

Svoje nynější orlí hnízdo si našel Trojánek prostřednictvím realitní kanceláře a na přístup realitního agenta pěje ódy dodnes. Pozval si pána z realitky domů, navařil mu a vylíčil, co vlastně chce. Hledal dům s výtahem a v dobrém dosahu městské dopravy. A tak se šli podívat… Vstoupili do bytu už jako dobří známí. Budoucí majitel hned cítil, že to je ono, že tady chce žít. „Tenhle byt si vezmu,“ reagoval bezprostředně. Realitní agent se chytal za hlavu, co to má za klienta, že mu nedal prostor ke smlouvání a okolkům. Ovšem přímočarého zrozence v Beranu jen stěží umírníte, Antonín měl jasno. Byt 2+1 v pátém patře mu přirostl k srdci okamžitě. Má výtah, nádherný výhled orientovaný na východ i západ, skvělé dopravní spojení a výbornou dispozici, do které nebylo nutné nijak zasahovat.

 

ÚPRAVY PRO „DĚDULU“

Inspirován dožíváním vlastních rodičů, přizpůsobil Trojánek nové bydlení rovnou budoucím požadavkům a potřebám starého člověka. Toaletu si vybral závěsnou a nechal ji instalovat výš (47 cm) než bývá zvykem, aby se na ni pohodlně usedalo, bez potíží vstávalo a místnůstka se dala jednoduše udržovat v čistotě. Vanu nechal nahradit čtvrtkruhovým sprchovým koutem, který je dostatečně prostorný, aby do něj později postavil nejlevnější plastovou židli z IKEA. Pult s umyvadlem je zavěšen ve výšce 90 cm a dobře uchycen do zdi, aby se o něj dalo plnou vahou opřít.

ANI SE MOC NEBOURALO…

Renovační práce vedl dobrý kamarád, Robert Tesař (považovaný znalci za jednoho z posledních českých řemeslníků), kterému mohl majitel plně důvěřovat. Dispozice zůstala stejná, s příčkami se nehýbalo. Byt získal novou elektroinstalaci, Antonín si vybral jednoduché osvětlení, zářivky s otáčecím krytem. Koupelnu, toaletu, předsíň a kuchyň nechal vydláždit shodným typem dlažby, aby se prostory sjednotily. V ložnici a obývacím pokoji s pracovnou zůstaly původní krásně zachovalé parkety. Naštěstí… Přemýšlel původně o celoplošných kobercích, ale známí ho přesvědčili, že by byla škoda parkety zakrývat a teď je rád, že dal na jejich radu.

Kuchyň zůstala po předchozích majitelích, s jejím vzhledem byl vědec spokojen. Scházel mu však dostatek úložných prostor, do ložnice tedy zakoupil vestavnou skříň. Posuvné dveře zvolil ve stejném vzhledu jako ty, které uzavírají novou dílničku, kumbálek, pracovničku, říkejte tomu jak chcete.

Výhradně chlapská záležitost vznikla v předsíni. Pánové, když přijdou na návštěvu, jen závistivě povzdychnou. Po chlapsku vyřešil majitel i věšení prádla na balkonku vedle kuchyně. Nechápala jsem, na co se mám s obdivem dívat, pomohl mi až fotograf – dokonale vypnuté ocelové lanko ukotvené do zdi unese velkou zátěž, možná i slona…

VZDUCH A SVĚTLO

Ve svém domově se majitel cítí jako na dovolené u moře, mluvím samozřejmě o letním období. Na terasu, kde vysedává navečer, si instaloval svítidlo, a nechává ji, inspirován nedalekým malostranským hřbitovem, zarůst břečťanem. Byt je velmi světlý a slunný, Antonín se z cest rád vrací domů, cítí se tu svobodně. Lebedí si ve svém doupěti plném knih, uměleckých děl, hraček a hudby. Obklopuje ho nábytek, který na cestě životem různě posbíral. Otevře si dveře na terasu i balkonek (a víno) a jeho domovem může proudit vzduch. Ačkoli se nachystal na budoucí chátrání těla, tenhle člověk ve skutečnosti nikdy starý a duševně zkostnatělý nebude.

 

Jana Matoušková, foto: Filip Habart


Kdo tu bydlí?

RNDr. Antonín Trojánek, CSc.

Narozen 1947 v Praze, působí jako vědecký pracovník. Zabývá se počítačovou grafikou, rád fotí.
Mezníky výtvarné historie:
◗ obrázek „Tatínek jde do práce“ na nástěnce I.E
◗ maturitní tablo IV.C
◗ výstavy fotografi í na půdě ČSAV (první prokazatelný, ač ekonomicky ztrátový úspěch: jeden ukradený exponát)
◗ účast na Salónu československé fotografi e v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka
◗ prezentace fotografi í u příležitosti výstavy hub a lišejníků na Illinoiské státní universitě (USA)
◗ účast na řadě hodnotných akcí, jakou byla např. úplně první prezentace perpetuum mobile (s pomocným motorkem)

Kontakt: www.fototony.net


 

Edit: