Voda, teplo, vzduch

V minulém dílu našeho seriálu Stavíme rodinný dům jsme konečně uzavřeli hrubou stavbu okny a dveřmi a je čas na provádění vnitřních instalací, souhrnně nazývané technickým zabezpečením domu. Elektroinstalace, voda, kanalizace, vytápění, větrání…

Uzavření domu okny s sebou nese nebezpečí, že nebude dobře a rychle vysychat, pokud se jedná o stavbu s vyšším podílem mokrých procesů, stavbu zděnou, s betonovými podlahami a podobně. Je tedy otázkou, zda není vhodnější provést vnitřní instalace před osazením okem. Dříve bylo zvykem nechat otevřenou hrubou stavbu přes zimu vymrznout. Na to však není v současné době čas, a navíc hrozí, že připravený instalační materiál zmizí z neuzavřené stavby stavby v rukách nenechavců, někdy dokonce i zabudovaný. Naštěstí mokrých procesů i u zděných staveb ubylo, můžeme si nepřerušené pokračování stavby dovolit, nesmíme však na dostatečné větrání zapomenout.

NEŠETŘIT NA NESPRÁVNÉM MÍSTĚ

Jak jsme zdůrazňovali na začátku našeho seriálu, je základem úspěchu dobrý a podrobný prováděcí projekt, jehož dodržování jeho autor průběžně kontroluje. Ušetří nám tak jak peníze, tak nervy. Avšak často stavíme pouze podle projektu pro stavební povolení, či dokumentace nutné k ohlášení stavby a na jednotlivé práce si postupně nekoordinovaně najímáme řemeslníky či firmy. Každý z nich však ke své úloze přistoupí jen ze svého úhlu pohledu, nehledě na rozdílný stupeň odbornosti, pečlivosti a zodpovědnosti. Zapomínáme, že základem správného fungování domu je celková promyšlená koncepce, provázanost stavební i technické části domu. Proto by měl projektant včas spolupracovat s odbornými profesemi, a svěřit jim zpracování příslušných dílčích částí projektu. Neměli bychom se například spokojit s tím, že bude v projektu uvedeno jen to, že vytápění bude zajištěno teplovodním otopným systémem s plynovým kotlem.

Jak jsme řekli, podrobný projekt a jeho dodržování pod autorským dozorem projektanta by nás měly uchránit před zbytečným prodražováním stavby. Jinak se často stává, že pod tíhou zvýšených výdajů začneme v této fázi výstavby šetřit, sháníme nejlevnější řešení, o kterých si třeba myslíme, že možná budou jen dočasná. Soused nám doporučí „dobrého“ a levného topenáře, instalatéra, elektrikáře…, kteří projekt „kreativně“ upraví tak, aby to vyšlo levněji. Ale za jakou cenu?

KONCEPT VYTÁPĚNÍ

Toto šetření se nejčastěji dotýká vytápění, přitom právě koncepce otopného systému ve vazbě na stavební řešení domu je základ toho, abychom za teplo v domě v budoucnu platili co nejméně a cítili se dostatečně komfortně. Je zajímavé, že častěji ustoupíme od plánovaného tepelného čerpadla, které by nám v budoucnu snižovalo účty za elektřinu, než třeba od designové kuchyňské linky. Je také zajímavé, že se více soustřeďujeme na analýzu cen paliv, hledáme ten „nejlepší“ kotel, než abychom se zaměřili na výběr spolehlivé firmy, která systém navrhne a nejlépe i sama zrealizuje. Je to s podivem proto, že návrh funkční, komfortní a úsporné topné soustavy je v současnosti poměrně složitou záležitostí. Ještě donedávna spočíval návrh topného systému v poměrně jednoduchém propočtu vycházejícím z velikosti vytápěného prostoru, protože se výstavba ze stavebního hlediska příliš nelišila. Ať z hlediska energetické náročnosti domu, či ve schopnosti akumulace, míry pasivních tepelných zisků… Dům postavený v kategorii C – vyhovující normám – může mít potřebu tepla na vytápění i desetkrát vyšší než dům úsporný – nízkoenergetický či pasivní. To již samo o sobě bude znamenat zcela jiný přístup k návrhu topného systému. Úsporné domy s malou tepelnou ztrátou vyžadují zdroje s mnohem nižšími výkony, musejí citlivě reagovat na oslunění domu. Osluněná strana může při nesprávném návrhu způsobit vypnutí otopné soustavy, zatímco severní místnosti mohou zůstat nedostatečně vytopené. Návrh musí například vyřešit skloubení naší touhy po romantické atmosféře s tím, že krb v úsporném domě vydává více tepla, než je potřeba. Musí posoudit možnost využití více zdrojů k vytápění, tak, aby to bylo ekonomické a bezpečné vyřešit a v neposlední řadě vyřešit i způsob ohřevu vody. Musí zajistit, aby zdroje pracovaly plynule – příliš často se nespínaly… A samostatnou kapitolou je nutnost takový systém účinně regulovat.

Jen namátkou jsme zmínili některé aspekty, abychom podpořili naše tvrzení, že odborný návrh je nezbytný základ budoucí uživatelské spokojenosti. A mohli bychom pokračovat tím, že cílem návrhu topného systému je zajistit celkovou tepelnou pohodu, jež je kromě teploty v místnosti ovlivněna řadou dalších faktorů, které mají vliv na rychlost a směr proudění vzduchu ve vytápěném prostoru. Záleží tedy i na teplotě stěn, podlah a stropů, rozložení ochlazovaných ploch – obvodových stěn a oken, na umístění a velikosti otopných ploch…

KOMU SVĚŘIT NÁVRH?

Jak poznat, komu tento nelehký úkol svěřit? Jak poznat, že ten, na koho jste se obrátili, není nadšený fanda jen jednoho systému, nebo zda se nebude snažit „prodat“ maximum drahé techniky, zda sleduje poslední trendy? Jako všude, i zde jsou důležité reference, výborné je doporučení známých, kteří měli dobrou zkušenost. Často má své prověřené odborníky autor projektu domu. Požádejte o návrh více možných řešení a neváhejte o nich diskutovat. Kvalitu odborníka si prověříte i tím, že je schopen vysvětlit fungování jednotlivých řešení tak, aby tomu člověk nevzdělaný v daném oboru porozuměl. Pokud mu nerozumíte nebo si s vámi o tom odmítá blíže popovídat, neváhejte zkusit jiného. Podmínkou je, aby byl ochoten vypracovat projekt, bez projektu se nepouštějte do realizace ani zdánlivě jednoduché topné soustavy. S reklamací typu „ono to nějak špatně topí“ byste se nikde nemohli dovolávat svých práv. A nezapomeňte se vyptávat i na věci veskrze praktické, v praxi se často ukazuje, že může být omezujícím faktorem například nedostatek úložného prostoru na palivo pro celou topnou sezonu. U uhlí a dřeva na to většinou pamatujeme, ale podcenit můžeme třeba prostor pro skladování pelet. Teplovodní systémy často vyžadují akumulační nádrž. Zkrátka, dnešní domy již nemívají sklep, je proto třeba myslet na dostatečně velkou technickou místnost. A jsme zase na začátku – u spolupráce architekta s profesními odborníky.

KOLIK TO BUDE STÁT?

To je samozřejmě kardinální otázka. Zahrnuje dotaz na pořízení potřebné techniky, rozvodů, přípojek… – na počáteční investici, a zároveň na finanční náročnost provozu – tedy kolik budeme platit za spotřebovanou energii po dobu životnosti zařízení a za potřebný servis. Návrh otopné soustavy lze z tohoto pohledu optimalizovat, to znamená najít ten správný poměr provozních a pořizovacích nákladů. Jaký poměr je však ten správný? Takový, kdy se nám vložená investice vrátí co nejdříve v úsporách na platbách za spotřebovanou energii? Nebo je pro nás vzhledem k finanční tísni nejdůležitější nízká vstupní investice? Nebo naopak, jsou pro nás dlouhodobou prioritou nízké provozní náklady i přes delší dobu návratnosti?

Odpověď bude opět ovlivněna energetickou náročností domu. Čím nižší je potřeba energie na vytápění, tedy čím je dům úspornější, tím klesá váha nákladů provozních, tedy hlavně ceny paliva, a prodlužuje se návratnost finančních prostředků vložených do zařízení, které sice topí levněji, ale jeho pořízení bylo poměrně drahé. Pak může vycházet výhodněji vytápění sice nejdražším palivem, ale s nejnižšími investičními náklady. To splňuje v současné době elektřina. Neměli bychom však brát v úvahu jen vytápění, ale zároveň i ohřev vody. Na ten nemá konstrukce domu žádný vliv, a jeho podíl na spotřebě energie v úsporném domě na rozdíl od vytápění stoupá. Pokud bude otopný systém ohřívat úsporně i užitkovou vodu, porovnání nákladů to velmi ovlivní. Obdobně je třeba vzít v úvahu i náklady na větrání domu či chlazení, a další související náklady, jako například pořízení plynové přípojky či komínu. A rozhodně ne v poslední řadě je důležité to, jak je energie, kterou spotřebováváme, šetrná k životnímu prostředí.

POTŘEBUJEME ÚSTŘEDNÍ TOPENÍ?

Po zodpovězení všech výše položených otázek nám bude jasná i odpověď na tuto otázku. Centrální rozvod tepla po domě pomocí vody je stále nejčastějším řešením.

Voda má velkou měrnou tepelnou kapacitu, proto je efektivní využít ji jako topné médium. Navíc má tu výhodu, že je možné do systému zapojit více zdrojů, nejčastěji se centrální kotel kombinuje se solárními kolektory nebo s krbem s teplovodním výměníkem. Vítaná je i možnost vyměnit v průběhu let centrální zdroj za jiný. K vytápění domu dnes stačí ohřívat vodu na nižší teploty, což vede jednak k úsporám, ale umožňuje využití alternativních zdrojů jako hlavního zdroje tepla, zejména tepelných čerpadel. Další nepřehlédnutelnou výhodou je, že všechny tyto zdroje jsou využívány i k ohřevu teplé vody. V energeticky mimořádně úsporných domech může úlohu topného média zastat vzduch, byť je jeho tepelná kapacita nižší.

Přes tyto výhody však není centrální rozvod tepla jedinou možností. U domů s velmi nízkou spotřebou tepla můžeme dát přednost elektrickému vytápění. Jak jsme již zmínili, při nízké energetické náročnosti domu nehraje cena elektřiny rozhodující roli, přitažlivé jsou zejména nízké investiční náklady a komfort, provozní náklady navíc snižuje výhodný tarif platný pro všechny spotřebiče v domácnosti. V tom případě je však dobré dát přednost úspornějším velkoplošným systémům – podlahovému, stěnovému či stropnímu – před přímotopy.

VĚTRAT SE MUSÍ

Současné novostavby jsou natolik utěsněné, že nedochází k přirozené výměně vzduchu netěsnostmi, jak jsme zvyklí a jak je potřeba pro zdraví naše i našeho domu. A netýká se to pouze pasivních domů. Proto neučiníme-li jiná opatření, musíme se naučit častěji a účinněji větrat. Větrat je třeba intenzivněji, pokud se v místnosti pohybujeme, či se tam vaří, luxuje… Ale i v naprostém klidu je výměna vzduchu nutná, jinak se nepříznivě změní poměr kyslíku k oxidu uhličitému, zvyšuje se vlhkost, mohou se začít tvořit plísně… Dokonce i když nejsme doma, musí k určité výměně vzduchu docházet. Pro naše zdraví i pohodlí uděláme nejlépe, svěříme-li starost o trvalý přísun čerstvého vzduchu některému ze systémů nuceného větrání. O větrání se může postarat jednoduchý ventilátor, který však nijak neřeší problém s tepelnými ztrátami větráním, je to skoro totéž, jako bychom měli stále pootevřené okno. Snížit na minimum tepelné ztráty zvládnou systémy s rekuperací tepla, tedy takové, které dokáží využít tepla z vypouštěného vzduchu k ohřátí příchozího. Výměna vzduchu může být řešena centrálně v celém domě pomocí vzduchotechnických rozvodů napojených na větrací jednotku. K větrání mohou sloužit nejen větrací jednotky, ale setkáme se i s tepelnými čerpadly, která dokáží topit i větrat, klimatizačními jednotkami, které nejen ochlazují vzduch a přitápějí, ale zároveň i větrají. Mnohá z těchto zařízení mají možnost indikovat zvýšenou hladinu CO2 a podle toho automaticky spustit větrání.

Odborná spolupráce: Ing. Pavel Dufek, Regulus

Datum vydání: 3. 11. 2015

Edit: Miloslava Perglová