Loď na pobřeží Dalmácie
Asymetricky koncipovaná vila, připomínající svým tvarem trajekt, nabízí vedle všudypřítomných průhledů a výhledů na moře poetickou atmosféru starého Zadaru i vznešenost antiky. Pro českého podnikatele ji navrhl architekt Zdeněk Fránek.
Podnikateli, kterému se z pracovních důvodů stal Zadar druhým domovem, se zde nedařilo najít pro sebe vhodný dům. Obrátil se proto na svého přítele Zdeňka Fránka, aby mu navrhl novostavbu podle jeho představ.
Na palubu se vystoupá po kamenných schodech. Čisté puristické linie nenarušuje ani zábradlí, které tvoří štěrbina ve stěně či ochranné zábrany z tvrzeného skla.
Uličku starověkého města připomíná boční vstup do domu přes patio s pítkem a kamennou lavicí.
LOĎ, VÝHLEDY A CHLAD
Tak by se dala stručně charakterizovat základní přání majitele. K přáním, která by v tomto místě vyslovila asi většina investorů, tedy maximální vizuální kontakt s mořem a příjemné vnitřní klima, se připojil specifický požadavek, aby dům naplňoval i majitelovu lásku k lodím, respektive ke všemu, co lodě připomíná. Zdeněk Fránek vypráví, že na objevení architektonického klíče stačila jedna procházka s investorem po historické části Zadaru, po jeho antických památkách. Zde bylo rozhodnuto o charakteru domu, který svým uspořádáním navozuje atmosféru historických stínuplných dvorků členitými prostorami, přičemž je záměrně stírán rozdíl mezi vnitřkem a venkem. A přitom je neustále viditelná a přítomná hladina moře. „Vždy je u mě rozhodující celkový vjem, atmosféra, kterou na mě místo i jeho užší i širší okolí působí. Takže inspirací byly nejen lodě a starý Zadar, ale i mraky, mlha, moře, vegetace, i jídlo a víno…“ Celkový prostor domu, v jehož centru je vytvořeno členité atrium generující chlad, je „řešen na základě starověkého principu, který zajišťuje domu přirozené a příjemné klima bez používání klimatizace. Snažím se porozumět a naslouchat starověkým principům a ono se to vyplácí,“ vysvětluje architekt.
Obývací prostor v přízemí plynule navazuje na okolí díky celoplošnému prosklení stěny směrem do zahrady a k moři.
BÍLÝ DŮM
Inspirace místem se projevuje i ve volbě základního materiálu: místního, krásného a proslulého bračského vápence, kterým je obložena železobetonová konstrukce domu jak z exteriéru, tak v interiéru. Někde je použit i přímo ke stavbě domu. Kolem použití tohoto materiálu panovaly občas spory mezi investorem a architektem spory. „Já jsem s tímto nádherným materiálem už měl zkušenost, majitel žádnou. Nedovedl si představit, jak takový materiál chladí, voní, jak celý dům pozvedne. Kámen je vznešený trvanlivý materiál, opak zateplováku na fasádě, ten nesnáším. Investor samozřejmě hleděl na finance, takže se diskutovaly finančně náročné detaily. Ale udělal rozumné ústupky a teď je rád. I kvalita řemeslníků jej přesvědčila.“ Řemeslné mistrovství místních kameníků je patrné všude, spáry a spoje jsou provedeny s takovou přesností, že mnohde kámen vytváří dojem celistvé hmoty. A mimochodem, jemnost a běloskvoucí krásu bračského kamene můžete obdivovat na stavbách nejen v Chorvatsku, jako například na Diokleciánově paláci v Dubrovníku, ale po celé Evropě, například na vídeňském či budapešťském parlamentu. Dokonce byl částečně použit i při stavbě Bílého domu ve Washingtonu.
VZHŮRU NA PALUBU!
Přízemí domu je řešeno jako reprezentativní obytný prostor s otevřenou kuchyní a jídelním koutem. Posuvný skleněný portál zprostředkuje neustálý bezprostřední kontakt se zahradou a pobřežím, mořem i na obzoru se vlnícími hřbety protilehlých ostrovů. A téměř do nekonečna dohlédnete z horního patra – paluby, kde nechybí kapitánský můstek a samozřejmě místo pro posezení a pokochání. Soukromí nabízejí dvě ložnice v přízemí, pokoj a pracovna v patře. Jaká byla pro architekta práce v zahraničí? A byla to ještě práce na rodinném domě, nebo spíše na výtvarném objektu? „Rád pracuji v zahraničí, je to zkušenost a dobrodružství. Také dobrý pocit z toho, jak na mě exotické místo působilo a jak moje metoda, kterou pracuji, na místo zareagovala. A také to, že jsem něco trvanlivého zanechal daleko od domova, projev českého ducha. Byla to práce na vilce, ne na výtvarném objektu. Vždy uvažuji a cítím jako architekt, myslím jako inženýr.“
Horní patro je pojato jako paluba lodi i s kapitánským můstkem.
Terasa – paluba lodi nabízí jak chladivou ochranu před sluncem, tak komfortní posezení s výhledem.
Dům na břehu Jadranského moře připomíná svým tvarem trup lodi. K místní architektuře se vztahuje obkladem z bračského vápence.
prof. Ing. arch. Zdeněk Fránek (*1961)
V letech 1980–1985 vystudoval Fakultu architektury VUT v Brně, v roce 1989 založil vlastní ateliér Fránek Architects. Za realizované projekty získal řadu cen a uznání, realizoval řadu výstav, přednášel na českých i zahraničních univerzitách. Od roku 2006 vede ateliér na katedře architektury Technické univerzity v Liberci, od roku 2012 je děkanem této Fakulty umění a architektury této univerzity.
Právě probíhá (do 24. 7. 2016) výstava Zdeněk Fránek: Míra a měřítko v pražské galerii Jaroslava Fragnera. Autor zde představuje své profilové projekty z poslední doby: rozhlednu Skywalk na Dolní Moravě, studii bytového domu Face House v Praze a energeticky soběstačný objekt Liko Noe.
Foto: Petr Polák
Více informací se nachází v červencovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
Datum vydání: 3. 8. 2016
