Zahrada s pozoruhodnými mixem jehličnanů, cibulovin, podléšek a skalniček.

V časném jaře pozemek učitele a šlechtitele Ladislava Materny patří podléškám, které majitel celý život sbírá, šlechtí a množí. Jeho vyzrálá zahrada je však také pozoruhodnými mixem jehličnanů, cibulovin a skalniček.

Modrokvěté podléšky, kterých na jaře rozkvétají v listnatých lesích stovky a tisíce, zná asi každý. Málokdo však ví, že jich existuje množství variant a stovky odrůd, včetně plnokvětých rostlin, a že „obyčejné“ podléšky mohou být i předmětem sběratelství. Zatímco většina z nás si spojuje přicházející jaro s květy sněženek, pro Ladislava Maternu jsou to jednoznačně podléšky. „Když rozkvetou, už je opravdové jaro, jak má být,“ říká nadšený pěstitel a majitel velkolepé sbírky podléšek. Nicméně podřipské zahradě pana Materny udávají tón jehličnany – především vyšší a nižší kultivary borovic, jalovce, ale i bochánkovité azalky a vzrostlejší keře pěnišníků. Mezi koniferami majitel vysázel čarověníky, které léta sbírá. Ty také výsadbu namixovanou z jehličnanů a podrostových rostlin zajímavě zjemňují.

Najdeme zde partie hýřící barvami jarních cibulovin a keřů.

V podrostu se na jaře uplatňují červené květy azalek.

Jedno zákoutí má lehce japonské meditační vyznění, ale jde jen o volnou inspiraci zasazenou do českého prostředí.

V čase rašení

A právě v době, když na jehličnanech začínají rašit nové výhony, jsme Maternův malý, ale na výsadbu velmi bohatý pozemek na vršku zahrádkářské kolonie v Roudnici nad Labem navštívili. Majitel nás uvítal u malebné branky porostlé plaménky. Za ní vykukují kvetoucí azalky a pěnišníky. O kousek dál se už terén podobá miniaturní džungli, protkané schůdky a pěšinkami. Svoji zahradu majitel vidí jako živelně se vyvíjející útvar,kterývzniklna základechněkdejšízahradyrodičů. Ti tu kdysi pěstovali především zeleninu a ovocné stromy – část z nich lze objevit na Maternově zahradě i nyní. A dlužno říci, že právě staré ovocné stromy s pokroucenými větvemi a s drsně strukturovanou kůrou dávají na zahradě punc originality. „Zastupují nám tu velké bonsaje,“ říká majitel a dodává: „Mít možnost znovu začít budovat zahradu na volném pozemku s trávníkem uprostřed, nebyl by dnes můj pozemek tak přeplněný – ale asi by byl také méně malebný a intimní.“ A to již značnou část z rozsáhlé, téměř osmdesátičlenné sbírky čarověníků majitel odstěhoval na zahradu svého syna, kterou mu pomohl vybudovat.

Dřevěné ploty a branky v dolní prosluněné části zahrady slouží později jako opora pro několik druhů plaménků.

Některé rostliny, například kokoříky, rostou i v okolní přírodě Českého středohoří.

Kmeny stromů jsou modelované tak, aby vyvýšené koruny poskytovaly jen tolik stínu, kolik podrostové rostliny vyžadují.

Na vršku stojí chatka

Majitel začal budovat zahradu v mírně svažitém pozemku s vědomím, že pozemek musí nejprve ozvláštnit terénními úpravami tak, aby tu vzniklo několik stupňovitých teras. Na jejich vybudování si na pozemek nechal navézt jedenáct tater zeminy. „A každá z nich se rovná sto dvaceti kolečkům,“ říká majitel, který díky navážce svoji zahradu na celé ploše obdařil šedesáti centimetry kvalitní prsti. Pak na vršku pozemku vystavěl zahradnický sroubek. Právě kolem něj jsou planinky s tím správným zastíněním a vlhkostí, kde se daří některým z jeho oblíbených podléšek. (Ty nejvzácnější, choulostivé japonské plnokvěté krásky však opatruje v květináčích uložených ve skleníku u svého domu v Roudnici.) Od srubu postaveného na malé betonové rovince sbíhají dolů k jednotlivým sektorům svažité zahrady širší a užší pěšinky zakomponované do kamenitého terénu. Základem výsadby tu jsou jehličnany, prostor prosvětlují listnáče, zejména červené japonské javory a také několik bříz. Majitel sázel zejména různé druhy klečí, dvojbarevné jalovce všech forem a výšek, objevili jsme tu však i tvarovanou borovici černou, tvarované tisy a převislé modříny. Mezi nimi se pěkně vyjímá borovice limba s kulovitou korunou a také početné smrky. Interesantní houštině ve svahu pod chatkou dominuje zlatý jilm. „Na tenhle třicetiletý cypřišek jsem obzvlášť hrdý, stejně jako na tuto borovici parvifloru a na tvarované vzrostlé jalovce,“ vysvětluje hrdě majitel, který v dobách, kdy byl zahradnického materiálu a sazenic nedostatek, každou jednotlivou rostlinku těžce sháněl a pak také patřičně hýčkal… Výsadbě dávají jednotu a styl četné podrostové kapradiny a všudypřítomné šlahouny břečťanu. Díky tomu má zahrada téměř pralesní ráz. Však je také porost na některých místech tak kompaktní, že se při prohlídce zahrady téměř prodíráme houštinou.

Terásky modelující terén zahrady mizí v bujné zeleni kapradin, kokoříků a dalších vyšších rostlin.

Zahradu zdobí několik drobných jezírek a ptačích pítek skrytých ve stínu vysokých dřevin.

Zatímco něžné podléšky jsou jen krátkodobou ozdobou, zákula a další kvetoucí keře zkrášlují pozemek po velkou část roku.

Koryta, pítka a jezírko

Terén tu a tam oživují stará hospodářská koryta, v nichž v létě plují rybky, ptačí pítka a v poslední době i japonské jezírko s můstkem a kamenitým okolím. To je vybudováno u nové, obytné, ze světlých prken postavené chatky. Jezírko je rejdištěm oranžových karásků a lavička u něj je oblíbeným místem posezení majitele i hostů. Dají se odtud obhlédnout nejhezčí partie zahrady a krásně se tu dýchá. Díky četným vodním plochám má totiž zahrada příznivé mikroklima, voda přitahuje hmyz a ptáky, takže je stále co pozorovat.

Najdeme tu i sbírku plaménků, které postupně nakvétají celé jaro.

Některým rostlinám majitel dovolil opustit ohraničené plochy záhonů.

Na terasovitých skalkách

Ve spodních partiích zahrady je však vše jinak: návštěvníky vítají jarní květiny: hned u vchodu pronikavě voní zakrslá forma šeříku, v trávě kvetou kosatečky a blatouchy, ozdobné mochny, orlíčky a četné lewisie. A protože majitel chce mít svoji zahradu každý rok jinou, stále dosazuje nové a nové rostlinky. A tak na záhonech upravených na dolních terasách, tedy tam, kde zůstaly původní ovocné stromy, lze v průběhu roku obdivovat snad všechny druhy skalniček. Kouzelné je, že jen o malý kousek dál, na zastíněných místech, kvetou konvalinky a bují kapradí… O stín se starají vzrostlé stromy, které tu zůstaly z dob, kdy majitel ještě stromky nezaštipoval: mezi nimi vyniká magnolie a stříbrné smrky. A právě to činí Maternovu zahradu jedinečnou. Konečně, množství drobného hmyzu, ptáků a ještěrek nás přesvědčilo o tom, že na podléškové zahradě pana Materny se vede dobře zvířátkům i lidem.

Více informací se nachází v březnovém vydání z roku 2012, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

Foto: Zdeněk Roller