Zahrada v horské krajině

Ono se řekne zahrada u roubenky, ale viděli jste někdy něco takového? Jediným přáním majitelů téhle roubenky v Orlických horách bylo vytvořit pro svoji rodinu a přátele příjemné místo k setkávání a odpočinku. Pro svůj záměr vybudování voňavé venkovské zahrady oslovili Ateliér Flera. Nutno dodat, že se nebáli práce, která na ně během revitalizace čekala.

„Vzpomínám si, jak jsem na pozemek zahrady, dá-li se jí tak říkat, protože má úctyhodných 8000 m2, vstoupil poprvé. To místo bylo dokonalé… Doslova mě paralyzovaly dlouhé majestátní pohledy do dálky a přiznávám, že trochu i samotná rozloha zahrady,“ vypráví architekt Ferdinand Leffler. „Skvělé na celé spolupráci bylo, že majitelé nám naprosto důvěřovali a nebojím se říci, že právě u tohoto projektu mám pocit, že se nám počáteční očekávání společně s nimi podařilo posunout a v mnohém dokonce i předčít,“ říká architekt.
U podobných pozemků je podle architekta nutné mít na paměti sílu okolí a charakter navazujících horizontů a kopců, současně ale nezapomenout, že zahrada se projektuje pro konkrétní obyvatele, kteří mají svá přání a touhy a ty je třeba do detailu zohlednit. Skloubit takové zadání nebývá vždy snadné.
V tomto případě bylo přáním majitelů vytvořit příjemnou, kvetoucí a voňavou venkovskou zahradu, která by byla místem setkávání celé široké rodiny. Majitelka se práce na zahradě rozhodně nebála a tak z každé nové rostliny, záhonku, keře a stromu byla upřímně nadšená. Práce na zahradě je pro ni spíše odpočinkem, než povinností.

Do zahrady byl navržen i ovocný sad z třešní, švestek a jabloní, do keřových skupin po celé zahradě byly vysazeny různé druhy ovocných keřů – rybízy, maliny, černé jeřabiny a kanadské borůvky…

Čím se začalo

Architekti se po prvotním seznámení s krajinou a zahradou rozhodli pro podpoření původní okolní květeny a to dosevem místních lučních směsí. Architektka Markéta Šindlarová, která se projektu společně s Ferdinandem Lefflerem zhostila, dokonce neváhala navštívit jednu ze specializovaných semenářských společností, která se věnuje především lučním směsím a podrobně s nimi řešila, jaké složení louky by právě zde, v této nadmořské výšce bylo ideální.
„Musím říci, že rok po založení zahrady, při jedné z návštěv zde, jsem si uvědomil, jak byla tato Markétina poctivost důležitá a jak se to stonásobně ve výsledku vyplatilo. Louka vypadá, jako by tu byla aspoň už pět let. A je to jen tím, že jsme se nesnažili přírodě diktovat, jak má vypadat, ale právě naopak – s respektem jsme kráčeli v jejích šlépějích,“ říká architekt Leffler.

S pokorou a respektem

Louka má samozřejmě svá specifika a pravdou je, že hlavní efekt se projevuje až v květnu a trvá krátce jen do konce září. Seče se zhruba dvakrát za sezonu – vysoce efektní fáze se střídají s těmi, kdy nevypadá zrovna reprezentativně a žádné luční kvítí byste tu ani nenašli, což je ale přirozené. Architekti se i proto rozhodli pro zakomponování několika výraznějších efektů, které by v období „nekvetení“ zahradě trochu esteticky pomohly. Instalovali předem promyšlené „pruhy“ trvalek, jejich různých barevných kombinací osázených do štěrkových záhonů. Okraje trvalkových ploch jsou jasně definovány přímkami ocelové pásoviny – tento prvek posloužil jako pomyslný přechod chalupy do volné krajiny.

Pestrá skladba rostlin

Veškeré původní stromy byly v zahradě zachovány, žádné se nekácely, jen se doplnily dalšími stromy typickými pro krajinu Orlických hor – tedy především jeřáby, jasany, jilmy, javorem klenem, břízami, lípami, buky a ovocnými stromy. Ty byly navrženy do větších i menších skupin i jednotlivě jako solitery do louky – krásně tak vyniknou. Na západní straně pozemku architekti vysadili pár nových jasanů, javorů a několik třešní.
Z keřů vybrali druhy, které se běžně vyskytují v remízcích a na mezích v krajině, jako jsou trnky, černý bez, šípky, meruzalky, hlohy i spousta ovocných druhů – maliny, rybízy, borůvky. Je příjemné, že se můžete procházet po zahradě a zároveň ochutnávat různé druhy ovoce…
Stejně tak byla sestavena i bylinková část zahrady – architekti zvolili běžné domácí druhy rostlin a zejména ty, které rostou ve zdejších horách – bledule, náprstníky a podobně. Do zahrady nebyly záměrně vysazeny žádné invazivní ani nepůvodní druhy. O všechny rostliny se průběžně stará sama majitelka, na větší akci si vždy pozvou zahradníka.

Oříšek s koupáním

Asi nejnáročnějším úkolem pro architekty bylo začlenit do zahrady na přání majitelů klasický bazén. A navíc i se zastřešením, což je vzhledem k nadmořské výšce zahrady pragmatický a zcela pochopitelný požadavek. „Zprvu jsme si říkali, že klasický bazén tady nemůže v žádném případě být, že se sem nehodí. Navrhovali jsme spíše koupací biotop, ale majitele se nám svěřili, že by s v něm asi nekoupali a trvali na bazénu,“ vypráví Ferdinand Leffler a pokračuje: „To byl přesně ten okamžik, kdy bylo nutné potlačit naše architektonické ego a trochu ho zkrotit, vyslyšet hlas majitelů – vždyť tady budou žít a koupat se oni, ne my.“
Bazén se zastřešením do zahrady nakonec umístili – pod úroveň výhledů z chalupy, čímž se podařilo zajistit, aby svojí výraznou modrou barvou nerušil idylku harmonických, jemných a neagresivních tónů, které tato horská krajina nabízí.
K bazénu, který je umístěn poměrně daleko od domu, byla ještě navržena samostatná obytná plocha, kam si majitelé mohou dát lehátko, případně deku. Se zakomponováním bazénu a jeho užíváním jsou majitelé i architekti nakonec spokojeni.

Při jedné z procházek po pozemku si architekti vytipovali místa, odkud je nejhezčí pohled na dům a do krajiny. Na jedno z nich umístili jako vtípek kadibudku. Majitelům se velmi osvědčuje…

Zídky a cestičky

Dalším důležitým krajinotvorným prvkem bylo zakomponování nízkých suchých zídek z lokálního kamene, které se ochotně zapojily do hry křivek krásně zvlněné krajiny v překrásných výhledech směrem od chalupy. Zídky mají ideální výšku, abyste dostali chuť si na ně sednout. To byl jejich hlavní smysl.
„Chtěli jsme, aby celá zahrada byla hlavně pohodlně přístupná a to za každého počasí. Přímo na pozemku jsem si vyhlédli pár hezkých míst k sezení a zkusili k nim prostě od chalupy co nejjednodušeji dojít – bez předem vyznačené cesty, tak, jak nám to bylo nejpříjemnější. Zároveň jsme chtěli respektovat přirozené vlnění terénu. Teprve pak jsme ty vyšlapané cestičky zakreslili do půdorysu navrhované situace. To je podle mě v tomto měřítku a otevřené krajině jediný správný způsob, jak realizovat cestičky, po kterých budete mít chuť se po zbytek života procházet,“ říká Ferdinand Leffler.
Našli i skvělé místo pro ohniště s posezením, protože rodina má spoustu přátel, kteří se rádi baví, společně vaří a hodují, zpívají kolem ohně. Ohniště umístili dostatečně daleko od chalupy, aby dým nešel do obytných místností a zároveň bylo stranou vanutí silného větru.
Všechno na téhle zahradě je tak, jak má být. Majitelé i architekti jsou spokojeni s výsledkem – atmosféra místa, zahrady i louky je skutečně kouzelná…

Ing. Ferdinand Leffler (*1978)

Zakladatel Ateliéru Flera

„Tato zahrada nás mnohému naučila. Mám sice to štěstí, že se od té doby pravidelně setkávám s dalšími překrásnými zahradami v krajině, ale tahle byla první a já na ni nikdy nezapomenu.“

 

Připravila: Mirka Vernerová, spolupráce Ateliér Flera
Foto: Ateliér Flera

Uložit

Edit:

Komentáře

Napsat komentář