Bez bláta na botách

O celkovém vzhledu rodinného domu nerozhoduje pouze samotný architektonický styl, ale i jeho bezprostřední okolí. Obvykle nechybí příjezdová cesta, pěšinky či chodníky pro pěší anebo terasa, komunikace a další místa, která, mají-li dobře sloužit a neubližovat vzhledu domu, neobejdou se bez zpevnění.

Výběr vhodného druhu venkovní dlažby není vůbec snadný, neboť současný trh nám nabízí široké spektrum materiálů vhodných ke zpevnění ploch. Každý z nich má jiné vlastnosti, hodí se do jiného prostředí. Co bychom si při výběru měli uvědomit? Při volbě vhodné dlažby je nutné v prvé řadě vědět, jaká bude její zatíženost. V žádném případě není vhodné např. položit keramickou dlažbu na příjezdovou cestu ke garáži, naopak zámková dlažba se nebude příliš hodit k posezení v zahradě plné zeleně. Všechny materiály, kterými hodláme zpevnit venkovní plochy v blízkosti domu, musí mít mezi vlastnostmi i mrazuvzdornost, protiskluznost a co nejvyšší otěruvzdornost.

JIŽ PO TISÍCILETÍ…

Pomocí kamenné dlažby se zpevňuje terén již po dlouhá tisíciletí. Přednostmi tohoto přírodního materiálu jsou především jeho vysoká pevnost a odolnost. Oblibě se těší i zásluhou snadné údržby, k níž stačí voda bez chemických přípravků. Kamenná dlažba svým vzhledem neublíží žádné zahradě. Majitelé rodinných domů ji volí k vydláždění teras, příjezdových cest a chodníků. Velmi se hodí i ke zpevnění okolí bazénů a zahradních jezírek. Vyrábí se ze dvou druhů kamene – tvrdých jako žula, rula, porfyr, čedič a křemenec anebo měkkých, jako je např. vápenec a pískovec.

NA TERASU, K BAZÉNU…

Oblíbeným materiálem nejen v interiéru, ale i v okolí domu je keramická dlažba. Důvody jsou velký výběr designu barev a tvarů, vysoká pevnost a odolnost vůči otěru i snadná údržba. Své místo má keramická dlažba především na terasách, venkovních schodech, v okolí bazénu. Keramická dlažba vhodná do venkovního prostředí musí být mrazuvzdorná a protiskluzová. Co se týče vzhledu a formátů, u keramické dlažby se ze všech venkovních zpevňovacích materiálů nejvýrazněji prosazují trendy, jaké můžeme pozorovat i v interiéru. Jedná se především o zvětšující se formáty a dekory inspirující se vzhledem dřeva a kamene.

Jak se značí
◗  Protiskluznost dlažby je označena symbolem boty.
◗  Dlažba s nízkou nasákavostí je označena symbolem sněhové vločky, někdy hvězdičky. Pokud tento symbol chybí, počítejte s tím, že vám dlažba popraská již v průběhu první zimy.
◗  Třetí nezbytnou vlastností venkovní dlažby je otěruvzdornost. Značí se indexem PEI a hodnotami 1 až 5. Pětkou je oznámkována nejodolnější dlažba.

BETONOVÉ VARIACE

V okolí obytných objektů můžeme nejčastěji spatřit některý z typů betonové dlažby. Zájem investorů vzbuzuje především zámková dlažba, a to nejen přijatelnou cenu, ale i vzhledovou různorodostí a snadnou pokládkou. Pokládat ji můžeme na mírně až silně zatížené plochy. Betonová zámková dlažba je mrazuvzdorná, odolná vůči klimatickým vlivům. Je vhodná na mírně až silně zatížené plochy. Přitom lze tento materiál snadno rozebrat a znovu položit, například pro pokládku elektřiny do země, závlahového systému a podobně. Zámková dlažba obvykle mívá tloušťku od čtyř do deseti centimetrů, přičemž pro cesty, kde se počítá s vyšším zatížením, tedy zejména pro příjezdové cesty ke garáži apod., je vhodné zvolit co možná největší tloušťku, u chodníků či chodníčků pak postačí menší tloušťka. Výhodou této dlažby rovněž je, že se nevyrábí pouze v klasicky šedé, ale i v červené, pískové, žluté a dalších barvách, a tak je možno ji dobře sladit s ploty, fasádou domu, případně zkombinovat dlažbu různých barev. Betonová dlažba může mít ale i podobu velkoformátových dlaždic (40 x 40, 60 x 40 a 50 x 50 cm), v jejichž případě není třeba na plochách, kde se nepočítá s vjezdem nákladních automobilů, použít při pokládání beton. Stačí, když terén vyhloubíte přibližně do hloubky 30 cm. Vzhledově i funkčně zajímavá je i vymývaná dlažba přibližující beton více k přírodním materiálům. Oproti keramické dlažbě není třeba provádět lepení na nosný podklad a povrch je protiskluzný. Novou a velmi praktickou alternativou ke klasické dlažbě je dekorativní ražený beton, jehož povrch věrně napodobující přírodní povrchy (kámen, břidlice, dřevo) se razí přímo do betonové desky.

 

DALŠÍ MOŽNOSTI

Zdá se vám, že dlažba na vaší zahradě působí přece jen poněkud těžkopádně? Pokud ano, pak cesty či chodníčky můžete zpevnit jiným, poněkud jemnějším způsobem. Můžete je vysypat pískem štěrkem nebo kačírkem. Prorůstání plevele zabráníte speciální textilií položenou pod sypaný materiál.

SOUHRA S OKOLÍM

K materiálům, které nestárnou, ale s přibývajícími roky naopak získávají patinu, patří cihlová dlažba, která se vyrábí v širokém spektru odstínů. Tento typ dlažby působí stylově. Vzhledem k tomu, že snese značnou zátěž, používá se nejen na terasy, zahradní cesty, ale i na příjezdové cesty do garáží. Vhodné jsou rovněž do prostoru pro posezení či například jako okraje záhonů. Výhodou je i snadná pokládka – do pískového nebo štěrkového podloží.

 

ŠLAPEME PO DŘEVĚ

Dřevo se obsazuje do role dlažby především v místech, kde se počítá s menším zatížením. Je vhodné spíše jako dlažba pro terasy, okolí bazénů či jezírek. Dřevěná dlažba se v poslední době často používá u zahradních pergol. Co se týče pokládky, dřevěnou dlažbu je nejvhodnější pokládat do kamenného podloží, pro spárování se používá křemenný písek. K výrobě dřevěných dlažeb se nejčastěji používá smrk, borovice a dub, a to o tloušťce 3 až 10 cm.

Ke zpevnění venkovních ploch se v současnosti nabízí bohatá škála materiálů.

PEVNÝ A ZELENÝ

Přejete si na zahradě zpevnit např. vjezd do garáže, ale zároveň nechcete plochu připravit o zeleň? Pokud ano, použijte zatravňovací dlaždice. Trh nabízí klasické betonové, plastové tenkostěnné a silnostěnné. Co se týče zpevnění terénu, tuto funkci zvládnou všechny tři. V případě zazelenění budete více spokojeni s plastovými dlaždicemi. Na rozdíl od betonových dlaždic nepřipravují trávu o vodu, a tak se jí v ní podstatně lépe daří.

ZÁLEŽÍ I NA PODLOŽÍ

Výsledek pokládky však nezáleží pouze na výběru dlažby, ale i vhodné úpravě podloží, k čemuž je třeba znát jeho skladbu. Musíme vědět, zda je jílovité, nebo naopak kamenité či písčité, či má jiné složení. Dlažbu je možno klást na dva druhy podkladů – propustný a nepropustný. První odspoda nahoru obvykle tvoří vrstva hrubšího štěrku, která roznáší zatížení na větší plochu a zajišťuje potřebné prosakování vody směrem k drenážnímu odvodnění. Další vrstvou je vrstva písku – takzvané pískové lože, a pak již následuje samotná dlažba. V případě nepropustných ploch se dlažba ukládá na betonový podklad do maltového lože nebo se na betonovou plochu lepí. Nevýhodou je, že v tomto případě již nemůžeme počítat se snadným rozebráním, odolností proti dilatačnímu namáhání a odvádění dešťové vody do podloží. U balkonů a teras lze tento nedostatek částečně odstranit pomocí tzv. plastových nebo pryžových terčů. Nejjistější však je, pokud má obložená plocha doporučený spád a voda odtéká do odvodňovacího systému.

 

Uložit

Datum vydání: 5. 10. 2015

Edit: Alena Vondráková