„Máme slabost pro půdy“

On bydlel ve starém domě už jako student v podnájmu. Když se rozhodovalo o půdních prostorách, dostal nabídku část odkoupit. Potom potkal ji a začali společně budovat byt pod střechou.

Pohled na hlavní obytný prostor od kuchyně. Je na rozdíl od jiných částí barevně neutrální, moderní sedací soupravu doplňuje starožitný stoleček. Výrazně působí podlaha s parketami 4. kategorie, které se snadno udržují a nelze na nich najít nežádoucí fl ek. Knihovnu, kopírující schodiště, navrhl Libor Havlíček, světla jsou italská, fi rmy Prandina. foto Jroslav Hejzlar

 

Nejprve hledali nějakého správné ho architekta, a nebylo to počínání snadné. Poznali čtyři, možná pět, tím posledním byl Libor Havlíček, který navrhl stávající dispozici a předložil projekt dvou dominant prostoru: kuchyně a knihovny. Dodnes mu pár říká „náš dramaturg stavby“, protože jim dokázal dát odpověď na spoustu otázek.

 

JAK S PŮDOU NALOŽIT?

Oba partneři si uvědomovali, že mají k dispozici jedinečný prostor, jehož členitost umožňuje nespočetná řešení, jak už to u půd bývá. „Od počátku jsme stáli před obrovskými dilematy,“ vzpomíná ona, „jestli jedno podlaží nebo mezonet, kam dát schody, co zazdít, co nechat otevřené.“ V půdním prostoru byly původně navrženy tři byty, i tento měl mít na ploše 150 m² 5 + 1 místnost…

Budoucí uživatelé toužili po prostoru, vtipu, eleganci. A tak ve fázi hrubé stavby vstoupil do hry zmíněný „dramaturg“ Libor, vlastní profesí mozaikář. „Rozestavěný byt oplýval malými místnostmi,“ komentuje sám ten okamžik, „a tak jsem začal rušit jednu příčku za druhou, a kompletně měnit dispozici. Ve výsledku je dnes tento byt, z těch tří nejmenší, zdaleka nejprostornější. V dolní části je teď otevřený prostor, kde přechází plynule kuchyně do obytné části s knihovnou, oddělená je pouze koupelna a technická místnost. Schody do horního podlaží jsou na opačné straně než kuchyně. I tady je vše otevřené, lehké příčky tvoří jakési otevřené kóje bez dveří.“ Uživatelka půdy doplňuje: „Z legrace tomu říkáme 1+ k. k., ale ve skutečnosti tu máme všechno potřebné. Horní místnosti jsou přes okraj podlaží provázané s dolním prostorem, a vzadu za studovnou se nachází ložnice, která má tak metr a půl široký vstup bez dveří. Před studovnou, oddělený příčkou, je pokoj pro hosty. Dveře najdete jen dole u koupelny s vanou, a nahoře u malého WC s umývátkem. Pod uzavřením je ještě technická místnost pod schody, jinak nic.“

 

DŘEVO TU VLÁDNE

„Prostor je pro nás velmi důležitý, protože tato půda nám neumožnila mít svislá okna. V celém bytě máme deset střešních oken, pro spodní patro se nachází v tří až čtyřmetrové výšce,“ říká spolumajitelka a vrací se v úvahách k roli architekta: „Prioritou je pro nás originální myšlení, ne snobismus. Nápad silnější než sezonní móda. A to právě Libor jako nearchitekt splňuje. Neměli jsme vůbec předem naplánované vnitřní vybavení. Postavili jsme ten prostor a čekali, co se bude dít. Vzpomínám si, jak nám tehdy Libor řekl: Musíte tam nejdřív žít, pak si ten prostor sám řekne, co kam chce. A tak jsme se nastěhovali do holobytu, kde byly pouze parkety, schody, záchod s umyvadlem a dvě matrace na spaní.“ Postupně dvorní dramaturg stavby navrhl kuchyni, otevřenou jako celý prostor, a později knihovnu, která kopíruje schody. Má přihrádky pro knihy standardní i velké, pro cédéčka a gramodesky. Převládají cím materiálem je dřevo, většinou dubové, ať jde o parkety, postele, dveře či „špalíčkovou“ podlahu v koupelně, která je kombinací pařeného dubu a tropického dřeva merbau. Materiály vybíral Libor, doporučil i parketáře, který se pak zhostil i podlahy a obkladu v koupelně. „Parkety jsou 4. kategorie, ty nejstrakatější a nejvíc sukovité, a jsem za ten nápad vděčná, nemusím leštit každou skvrnku,“ podotýká spolumajitelka. Obklady v koupelně tvoří opět tropické dřevo merbau, kterému nevadí vlhkost, kuchyně a knihovna jsou z amerického ořechu. Kov je v bytě zastoupen v podobě zábradlí z válcované pásoviny, a jednoho nosného sloupu.

 

KAM S TÍM PIÁNEM

Piáno u kuchyně se hned tak nevidí. Proč stojí právě tam? Odpověď paní bytu je docela prostá: „Piáno v kuchyni není tak úplně podle našich představ, původně stálo v obýváku, ale pak už na něj nebylo místo, tak jsme ho odstěhovali nahoru do pokoje pro hosty. Dvakrát do roka k nám zavítá náš kamarád, který studuje klavír v Americe, a ten ho vždy z tak bezvýznamného místa přestěhoval dolů, do centra dění a všech silvestrovských party, a tak tu nakonec zůstalo, kdo by se s ním pořád stěhoval… Teď už si myslím, že je to naprosto ideální místo.“ Oba partneři jsou aktivní muzikanti, on, vystudovaný muzikolog, hraje na piano a trubku, ona má k hudbě odmalička velmi vášnivý vztah, obzvlášť ke klavíru a jazzu. Na interiéru je to ostatně dost snadno poznat. Kromě hudebních nástrojů má tato půda další zajímavé dominanty: akvárium a velmi zvláštní kamna. Akvárium je koníčkem pána domu, toužil po rybičkách odmalička, a tady na půdě si konečně splnil svůj sen.. Partnerka lehce provokuje, a stále tvrdí, že pro ni je to dekorace a součást celkového designu, ale vzápětí přiznává, že je příjemné si večer sednout před akvárium do křesla: „Je to velmi uklidňující a relaxační. K rybičkám si sice člověk neutvoří nějaké osobní pouto, ale zase je zábavné a poučné pozorovat jejich chování v rámci druhu či mezidruhově.“

A ta kamna? Liborův originální nápad. Jedná se o zcela běžnou krbovou vložkou, která je uvnitř všech krbů, jen neskrytou – neobloženou cihlami. Stříbrná roura dole, na ní žulová deska, a na ní posazená krbová vložka. Je poniklovaná, aby ladila s rourou. „Vypadá to efektně a baví mě hlavně reakce návštěv,“ komentuje pohotově spolumajitelka: „Jeden pán dokonce před tím zůstal stát, a jen kroutil hlavou, jakou prý máme divnou televizi!“

Tady pod střechou se žije v pohodě. Zní tu hudba, kterou střídá ticho nad spícím městem. Není tu bohužel terasa a ani balkon, na nějž by se dalo vyjít mezi střechy, památkáři nedovolili. Libor tento handicap vyřešil tím, že aspoň posadil okno v ložnici nízko k zemi, aby byl z půdy výhled ven. A naše dvojice si občas z tohoto okna vyleze na střechu, a posadí se za komín. Slovy naší průvodkyně je tam „krásný výhled na centrum města, na blízký park, na ohňostroje a hvězdy, i na bohatý ptačí svět, který se i ve velkých městech rozhodně neomezuje jen na holuby.“

 

text Vladimíra Storchová, foto Jroslav Hejzlar


Libor Havlíček, autor projektu

Navrhuje a realizuje interiéry, dělá velkoformátové mozaiky, opravuje historické.
Hlavním nedostatkem původního projektu této půdy byla podle něj stísněnost a rozsekání na malé komůrky. On, vyznavač neznásilněného prostoru, proto otevřel celou dispozici, jak jen to šlo. Handicap, který se nedal odstranit – střešní okna, z nichž není možné vyhlédnout ven, vyřešil částečně tím, že aspoň v ložnici posadil okno necelého půl metru nad zem. Barev je v tomto bytě méně, než bývá jeho zvykem, sami uživatelé půdy se však chystají na další úpravy a počítají při nich i s výraznějšími barevnými doplňky.
Kontakt:
tel.: 773 652 468
havlicek@mozaiky.cz
www.mozaiky.cz

 

Edit: