Půda jako výzva

Rekonstruovat staré půdy, vdechovat těmto původně nebytovým a dnes už často nepotřebným prostorám život, to Ester Miluničovou vždy fascinovalo a bavilo. S nabytými zkušenostmi a spolu se svým kolegou z ateliéru MK architekti se proto rozhodla pustit se do oživování svého vlastního vysněného půdního bytu.

Zakázku na půdní vestavbu vnímají Ester Miluničová a Bedřich Kostorek, její spolužák z Fakulty architektury pražského ČVUT, vždy jako výzvu – co půda, to nutnost jiného přístupu, jiného řešení. „Je to souboj s prostorem, hra se světlem, funkčností, estetikou i technologiemi. Je to také dialog s klientem, který vás zahrnuje přáními a vy hledáte optimální řešení, ušité jemu a prostoru přímo na míru,“ říká za oba Ester Miluničová. V tomto případě byla startovní pozice o něco jednodušší – nebylo nutné poznávat budoucí obyvatele bytu, zkoumat jejich každodenní potřeby a pohyb po bytě, jak tomu bývá u běžných zakázek. Majitelka bytu ještě dodává: „Rekonstrukce půdy je zajímavá i proto, že máte srovnání mezi dřívějším stavem a tím, který jste vytvořili. Máte možnost využít lokaci daného místa, oživíte prostor, který ležel ladem. Dát starému nevyužívanému prostoru novou smysluplnou náplň, vytvořit útulný domov, to je to, oč nám s Bedřichem vždy jde.“

Stůl v jídelním koutu v přízemí bytu je vyrobený na zakázku dle návrhu Ester Miluničové, doplňují jej nestárnoucí židle z dílny Charlese a Ray Eamesových.

ZÁVIDĚNÍHODNÉ VÝHLEDY

S tímto přístupem začali MK architekti přemýšlet nad přestavbou zanedbané půdy činžovní vily, kterou před časem zakoupila Esteřina rodina. První pohled na budoucí podkrovní obydlí nebyl zřejmě zcela idylický – vysoký krov v krásné vile se zahradou byl napadený dřevomorkou. Architekti se ale do rekonstrukce pustili s elánem a jasným cílem – vytvořit zde útulné a prosvětlené rodinné zázemí pro majitelku a její dceru. I přes nesnadný start a také omezený finanční rozpočet je však výsledek hodný zbystřené pozornosti. Současný patrový byt 4 + k. k. o výměře 100 m2 v podkroví domu v klidné části Prahy 6 zaujme hned v počátku úchvatnými výhledy do tří světových stran, jedním směrem se dokonce naskýtá neobvyklý úhel pohledu na centrum Prahy. Už jen to stačí, aby člověk tento byt začal majitelce tiše závidět. Detailnější prohlídka však prozradí, že důvodů budících touhu po tomto místě je víc – celý prostor bytu je vzdušný, prostoupený sluncem, které sem může pronikat řadou oken. Dostatek světla a jeho neomezené proudění do bytu bylo také jednou z nejdůležitějších podmínek hned od počátku rekonstrukce. Ester Miluničová s kolegou Bedřichem Kostorkem začala přestavbu staré půdy na byt opravdu z gruntu – nejprve nechali vybourat napadený krov, takže z půdy zbyly pouze zdi štítů a trčící komíny. „Do tohoto ‚čistého‘ prostoru jsme pak pomalu vkomponovávali naše představy. Prostor bývalé půdy jsme rozdělili na dvě patra, v přízemí bytu se odehrává společenský život v obytné části propojené s kuchyní a jídelním koutem, nachází se zde také dětský pokoj,“ představuje rozvržení bytu Ester. Ložnice a pracovna je umístněná v prvním patře, tedy přímo pod nově zbudovaným krovem. Obě patra jsou propojena subtilním schodištěm.

Design a funkčnost prověřené desetiletími – závěsný policový systém ze šedesátých let má v bytě architektky své místo.

SVĚTLO VŽDY VÍTÁNO

Zásadní proměnou prostoru bylo zvětšení vikýře, kdy původní dvě malá vikýřová okna nahradila dvě velká francouzská. Místo klasického zábradlí mají dvojité bezpečnostní sklo. Nic tak nebrání výhledu do zeleně a na okolní zástavbu. Díky zvětšení a posunutí vikýře získala spodní část bytu intenzivní osvětlení, v prvním patře pak vznikla terasa přístupná z ložnice majitelky, umožňující vítané rozšíření vnitřního prostoru, zejména v teplých letních měsících. Důležitým tématem byla také izolace krovu, která chrání obyvatele podkroví před chladem v zimě a horkem v létě. Někdejší půda přílišné zateplení přirozeně nepotřebovala, v případě bytu tomu však bylo naopak. Bylo nutné brát v potaz také to, že architekti ve svém návrhu prostor rozdělili patrem, a nepřipravovat se zbytečně o cenné centimetry výšky příliš tlustou vnitřní izolací. Zvítězil proto nadkrokevní systém obložení střechy, který nezakryl trámy. Ty dnes tvoří výrazný estetický prvek ložnice a přiléhající koupelny, který pokoj zútulňuje, díky zjemňující bílé lazuře však nejsou příliš tvrdou dominantou prostoru. Stejný bílý nátěr se nachází také na smrkových prknech na podlaze ložnice a vedlejší místnosti sloužící jako pracovna.

Pracovnu majitelky a architektky v jedné osobě zdobí konferenční stolek ve stylu art deco.

PROVĚŘENÉ KOUSKY Z HISTORIE DESIGNU

Samostatnou kapitolou je pro oba architekty tvorba interiéru. Nenapodobitelná atmosféra tohoto bytu je tvořena kombinováním moderních a léty prověřených designových kousků, jako je pohovka Barcelona od slavného Miese van der Rohe nebo židle z dílny designérské manželské dvojice Charlese a Ray Eamesových. Tyto ikonické kousky Ester objevila na zahraničních bazarech. Trend potkávání nového s nestárnoucím lze vidět také v konferenčním stolku ve stylu art deco. Sjednocujících prvkem celého bytu je pak kultovní policový systém VITSŒ od designéra Dietera Ramse z šedesátých let 20. století, který nalézáme v obývací místnosti a v ložnici, v obou místnostech slouží jako knihovna na řadu uměleckých a architektonických knih, které majitelka vlastní. Ve výběru nábytku a dalšího vybavení bytu se projevila majitelčina láska k funkčnímu designu, prověřenému uplynulými desetiletími, ale také zahraniční studijní pobyty ve Francii a Velké Británii, stejně jako zkušenost z ateliéru jejího otce.

Horní koupelnu zdobí sanita od designérské dvojice Ludovici a Roberta Palombových, kterou majitelka koupila za skvělou cenu přes internet

KRUH JAKO SYMBOL DOMOVA

Promyšlenost interiéru podkroví dokládá motiv kruhu, který si spojujeme s rodinou, soukromím a poklidem uzavřeného prostoru, který nazýváme svým domovem. Zde se opakuje na několika místech: v podobě kruhového okna v malé přízemní koupelně, oken ocelových dveří či mozaikového obkladu v horní koupelně. Největší kruhová dominanta je ale umístněna v ložnici – originální postel vyrobená na zakázku a navržená samotnou majitelkou spolu s architektem Janem Kaplickým. Díky spolupráci Ester Miluničové s Bedřichem Kostorkem je do bytu vložen ženský i mužský element, oba pohledy na svět zde nacházejí kompromisy. Stejný princip se objevuje ve všech projektech, které spolu tito dva pod značkou MK architekti tvoří, díky odlišnému pohledu na svět jejich projekty vznikají z oboustranného respektu, schopnosti tolerance a kompromisu. Tato konstelace doprovází jejich dialog nad projektem vždy od samého počátku, dochází tak ke vzájemnému doplňování a vzniku nápadů a řešení, které by v ryze mužské nebo ženské společnosti nikdy neměly prostor. Že tomu tak bylo i v případě tohoto půdního bytu, je jasné na první pohled.

Miroslav Šlechta
Foto: Alžběta Jungrová

Edit: