Zahrada s modrými židlemi

Manželský pár si jihočeský statek přizpůsobil k obrazu svému. Autorská keramika, kamenné sošky ze skládek u hřbitovů, staré sáně i ozubená kola dokreslují atmosféru jejich zahrady na dvoře statku.

Majitelé si zamilovali jihočeský statek, posazený ve stráni, na první pohled. Krásná příroda a vlastní sad, les na dosah, výhled na vrcholek Kletě, co si přát více? Ale přestože oba keramici mají rádi staré věci, nepřeměnili své bydlení na skanzen. Obytné místnosti jsou sice vybavené starým nábytkem z dob babiček, ale jen do té míry, aby se tu bydlelo příjemně a prakticky. Vedle starožitné truhly najdeme i houpací síť ukotvenou ve stropě. Stejně nekonvenčně se majitelé pustili i do zahrady.

Zápraží obytné části zdobí záplava fuchsií a muškátů.

Začátek z gruntu

Dvůr musí zůstat dvorem, aby se po něm dalo snadno chodit, případně i vjet autem. Pokrýt plochu mezi dvěma protějšími křídly statku okrasnými výsadbami nebo anglickým trávníkem by nebylo praktické.
Původní beton vystřídala plocha vydlážděná autentickými placatými šlapáky s travnatými spárami i s různě velkými plochami pravého venkovského, neustále sešlapávaného trávníku. Výsadby našly místo podél domů, kde nepřekážejí. Ostatně – nejvíce parády tu nadělají volně rozmístěné rostliny v nádobách.
Oproti předchozímu stavu zmizely drobné hospodářské stavby: dřevník a kurník. Z jedné stodoly noví majitelé ponechali jen rohové kamenné sloupy a nízkou podezdívku, čímž vzniklo zastřešené otevřené posezení.

Nábytek vyvedený v blankytné modři láká k posezení.

Život v růžích

Majitelé měli od počátku jasno: žádné jehličnany. „Těch jsou okolní lesy plné,“ říkají. Na dvoře roste třešeň, nicméně přes zdi sem nakukují další ovocné stromy: kolem statku je totiž sad s třešněmi a jabloněmi.
Mezi vysazenými rostlinami jednoznačně dominuje několik růžových keřů – některé jsou vyvázané ke sloupům a zdem, některé si rostou volně a o zdi statku se jen decentně opírají. Všechny růžové keře ovšem už dávno pokořily obvyklou výšku. Přesahují obvodové zdi a kvetou až na úrovni podkrovních oken obytné budovy.
Než rozkvetou růže, zkrášluje jihočeský dvůr svými květy pár pěnišníků a azalek. S jistou obezřetností oba manželé obhlížejí vetřelce škumpu. Zatím „nezlobí“ a nerozrůstá se.
Výběr květin nevychází ze zahradnických pouček, ale z citu pro rostliny. Na vlhčích místech bergénie, plicníky, prvosenky. Na slunnějších partiích zvonky, floxy, zlatobýl, náprstníky. Usídlily se tu náhodně zanesené rostliny – netýkavka žlázkonosná, již zmíněné zlatobýly. Před domem si majitelka pěstuje ozdobné tykvičky, část zdí popíná břečťan a loubinec.

Výsadba před statkem zapadá do krajiny, třebaže se neskládá z našich druhů.

Letní paráda v nádobách

Nejvíce rostlin tu nevyrůstá ze země, ale z nádob všech velikostí a tvarů. „Takhle si můžeme každý rok zaexperimentovat a seskupovat ty samé rostliny stále nově,“ vysvětluje majitelka. „Navíc květina zasazená v pěkné nádobě je hezká nadvakrát: jednou právě kvůli tomu keramickému artefaktu.“
Oba keramici si díky sázení do nádob tříbí fantazii a řemeslný fortel, který vede k tomu, že každý květináč z jejich dílny je něčím jedinečný. Navíc se nerozpakují osázet rostlinami ani staré smaltované umyvadlo nebo kamenné korýtko.
Nejsou tu jen muškáty, gloxínie a kamélie v květináčích běžných rozměrů. Přes léto zdobí dvůr i oleandry, durmany „andělské trumpety“ a ibišky v obřích nádobách.
Nesmíme zapomenout ani na pýchu majitele: sbírku fuchsií krášlící zápraží podél celého obytného křídla statku.

Vzrostlé růžové keře už něco pamatují.

Surrealismus v praxi

Keramika ze zdejší dílny je často sytě tmavomodře glazovaná. Vedle funkčních květináčů jsou v zeleni rozmístěné i obří modré amfory a keramické demižony, ba dokonce tu číhá i plastika kočky v téže barvě. K tomu se nachomýtnou i dvě plastiky sestavené z pestrobarevných keramických dílců a spousta zajímavého haraburdí z bazarů.
Plechové bandasky a konve na mléko se tu setkávají se starými váhami, kovovými mřížemi a poškozenými kamennými ozdobami ze hřbitovních skládek.
Barevně vévodí azurová modř venkovního nábytku a většiny oken. Proč jenom většiny oken? Ta v keramické dílně se pyšní rámy v rumělkové červeni.

Tak si tu všichni žijeme…

Jihočeský statek s kouzelnou zahradou na dvoře nepatří jen dvojici majitelů. Své domovské právo tady má nespočet koček, jeden trochu nerudný hlídací pes a také včely z nedalekých úlů. Ty zde najdou nejen sladkou pastvu, ale i pítko. Kočky-nekočky, za trámem hnízdí domácí rehek, který v sadu obírá housenky z jabloní.
A tak se v zahradě setkávají lidé, zvířata, pestré rostliny i výtvarné artefakty. Ostrůvek pestrých barev obklopený za zdmi statku nekonečnou zelení okolní přírody…

Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller

Edit:

Komentáře

Napsat komentář