Brummelova vila, Adolf Loos v Plzni

Hledáte inspiraci pro brzký jarní výlet? Plzeňské interiéry Adolfa Loose mohou být jedním z dobrých tipů. Navštívit lze tři prohlídkové trasy, které vám představí čtyři zajímavé realizace: byt manželů Krausových, byt doktora Vogla, Brummelův dům a nejnovější rekonstrukci, Semlerova rezidenci. My jsme se podívali k Brummelovům.

Manželé Jana a Jan Brummelovi se znali s architektem Loosem z Vídně, navštívili také byt rodiny Hirschů, který se jim velmi líbil, a rozhodli se požádat Loose o přestavbu dvougeneračního rodinného domu v Husově ulici v podobném stylu. Loos tuto zakázku přijal a přestavěl tento původně jednopatrový dům se sedlovou střechou a historizujícím průčelím, vystavěný v roce 1886 plzeňským stavitelem Eduardem Krohou.
Ve spolupráci se svým plzeňským asistentem, architektem Karlem Lhotou, navrhl Loos na západní straně domu přístavbu dvouposchoďového hranolu, který s původním domem opticky propojil atikou, zakrývající z ulice pohled na sedlovou střechu a novou, hladkou fasádou.

2

Vstup do soukromého pětipokojového bytu v prvním poschodí vede přes široké schodiště, přičemž do vlastní malé předsíně vstupujeme širokou podestou schodišťové haly. Odtud vedou vlevo dveře do obývacího pokoje a dále do jídelny, oddělené dřevěnými sloupy od přípravny jídla, vpravo do soukromého prostoru ložnice manželů a koupelny. Za jídelnou se nachází obývací pokoj a ložnice paní Hedviky Liebsteinové. Společenskými místnostmi manželů i matky probíhá enfiláda, která vyúsťuje čtyřdílnými dveřmi z obývacího pokoje na prostornou terasu.

Loos s oblibou využíval místních řemeslníků, u nichž se přesvědčil o jejich solidních znalostech řemesla a materiálů. Výrobu nábytku pokoje s lakovaným nábytkem z měkkého dřeva například svěřil plzeňskému truhláři Žáčkovi, který do té doby vyráběl pouze kuchyňský nábytek. Stejně tak většinu vybavení ostatních místností, včetně originálního mobiliáře, vyráběly plzeňské firmy (Truhlářská a čalounická firma Navrátil a Beneš, malíř a tapetář Hora, čalouník Šesták nebo truhlář František Březák).

1

Adolf Loos nalezl se stavebníkem Janem Brummelem společnou zálibu ve dřevě, kterou rozvinul do často kontrastních řešení jednotlivých místností. Obývací pokoj matky řešil žlutě lakovaným měkkým dřevem, bleděmodrým ostěním, zarámovaným bílou lištou, nad ní umístěnou barevnou tapetou a bílým stropem. V rohu sedací soupravy umístil cihlový krb na plynové topení a polygonální stůl s mramorovou deskou.

HISTORIE DOMU
Dějiny domu a příběh jeho rodiny věrně odrážejí evropské dějiny 20. století. V roce 1939 přešel dům i sousedící sklad se stavebním dřevem do německých rukou a rodina byla nucena se přestěhovat do 2. poschodí. V té době bylo i zrušeno točité schodiště, vedoucí z předsíně do 2. poschodí a na plochou střechu. V roce 1942 byli členové rodiny deportováni do koncentračního tábora Terezín, kde maminka majitelky Hedvika Liebsteinová v roce 1943 zemřela, manželé Brummelovi prošli odděleně několika koncentračními tábory a dočkali se konce války za dramatických okolností. Do domu, jehož interiér se zachoval v nezměněném stavu, se Brummelovi navrátili v říjnu 1945. Umožnily to nepravděpodobné shody příznivých okolností: Dům přečkal ničivý spojenecký nálet na bezprostředně sousedící objekty Škodových závodů v dubnu 1945 a dosazený německý majitel opustil dům ještě před náletem, přičemž vše v domě zanechal v nezměněném stavu.

3

Decentní barevnou harmonii světlého jasanového dřeva, tmavozelené tapety, bílé barvy stropu a použitých textilií vykazuje i dámský pokoj, sloužící jako ložnice Hedviky Liebsteinové.

Po roce 1948 došlo k postupné destrukci domu, jednak nutností zavedení lokálního vytápění jednotlivých místností, tak i vlivem rozdělení bytu a nastěhování nových nájemníků, kteří museli využívat místností k účelům, pro které nebyly původně určeny. V roce 1962 přešel dům do majetku státu a dům začal později využívat Klub architektů. Koncem sedmdesátých let hrozila domu, v souvislosti s výstavbou autobusového nádraží, úplná likvidace, přestože byl interiér vyhlášen již v roce 1969 kulturní památkou.

V roce 1991 byl dům v restitučním řízení vrácen synovci Brummelových, panu Michalu Brummelovi. Roku 2001 byl zpracován projekt na restaurování od prof. Václava Girsy a arch. Miloslava Hanzla, následná rekonstrukce s náročnými restaurátorskými pracemi trvala téměř čtrnáct let.

Pokud vás fotografie vyprovokují k akci, můžete si vstupenky zajistit a další informace získat na www.adolfloosplzen.cz

4

K obložení jídelny zvolil architekt ušlechtilé dřevo z tmavožluté kořenovice kanadského topolu, rámované tmavozelenou tapetou. Barvu dřeva zvýraznil zlatožlutými záclonami, na protější stěně pak nechal mladého vídeňského malíře Aignera namalovat fresku dekorativní italské krajiny přímo na zeď.

VSTUP

Vstup do soukromého pětipokojového bytu v prvním poschodí vede přes široké schodiště, přičemž do vlastní malé předsíně vstupujeme širokou podestou schodišťové haly. Odtud vedou vlevo dveře do obývacího pokoje a dále do jídelny, oddělené dřevěnými sloupy od přípravny jídla, vpravo do soukromého prostoru ložnice manželů a koupelny. Za jídelnou se nachází obývací pokoj a ložnice paní Hedviky Liebsteinové. Společenskými místnostmi manželů i matky probíhá enfiláda, která vyúsťuje čtyřdílnými dveřmi z obývacího pokoje na prostornou terasu.

5

Příprava jídla a šatna pro svrchníky hostů přiléhá k obývacímu pokoji. V obou bytech jsou dokonale řešené úložné prostory.

OBÝVÁK MLADEJCH – TEN S TÍM OBROVSKÝM KRBEM
Obývací pokoj je obložen mořeným tmavým dubem a vybaven historizujícími svítidly holandského typu a velkým krbem, vyrobeným vídeňskou firmou F. O. Schmidt jako kopii renesančního krbu z Nancy. Podobné kopie se ještě nacházejí ve Vídni, v Chotkově paláci, sídle výrobce replik tohoto krbu a většiny Loosových bytových doplňků a v módním obchodě Leschka. Původní krb byl za 2. světové války zničen, takže dnes se zachovaly pouze zmíněné kopie.

6

Obývací pokoj je obložen mořeným tmavým dubem a vybaven historizujícími svítidly holandského typu a velkým krbem, vyrobeným vídeňskou firmou F. O. Schmidt jako kopie renesančního krbu z Nancy. Podobné kopie se ještě nacházejí ve Vídni, v Chotkově paláci, sídle výrobce replik tohoto krbu a většiny Loosových bytových doplňků a v módním obchodě Leschka. Původní krb byl za 2. světové války zničen, takže dnes se zachovaly pouze zmíněné kopie.

JÍDELNA
K obložení jídelny zvolil architekt ušlechtilé dřevo z tmavožluté kořenovice kanadského topolu, rámované tmavozelenou tapetou. Barvu dřeva zvýraznil zlatožlutými záclonami, na protější stěně pak nechal mladého vídeňského malíře Aignera namalovat fresku dekorativní italské krajiny přímo na zeď.

OBÝVÁK PANÍ HEDVIKY –ŽLUTÝ A MODRÝ, OBLOŽENÝ CIHLIČKAMA
Adolf Loos nalezl se stavebníkem Janem Brummelem společnou zálibu ve dřevě, kterou rozvinul do často kontrastních řešení jednotlivých místností. Obývací pokoj matky řešil žlutě lakovaným měkkým dřevem, bleděmodrým ostěním, zarámovaným bílou lištou, nad ní umístěnou barevnou tapetou a bílým stropem. V rohu sedací soupravy umístil cihlový krb na plynové topení a polygonální stůl s mramorovou deskou.

7

Ložnice je členěna na tři části, lišící se rozdílnou výškou stropu: střední nejvyšší část, osvětlenou velikým oknem a části se sníženým stropem: vstupní část a prostor pro spaní. Proporcionální vztahy mezi jednotlivými částmi ložnice a jejich horizontální propojení vytvářejí dokonalou harmonii jednotlivých funkcí ložnice (šatny s vestavěným toaletním stolkem a zrcadly, střední část s funkčně upravenými skříněmi a prostor pro spaní s manželskými postelemi, policemi pro knihy a psacím stolem). Teplá barva třešňového dřeva spolu s bílou barvou stropu, záclon a drapérie čelní plochy ložního prostoru, kontrastuje s dekorativním velkým lustrem kapkového tvaru, zavěšeným uprostřed místnosti.

BUDOÁR PANÍ HEDVIKY
Decentní barevnou harmonii světlého jasanového dřeva, tmavozelené tapety, bílé barvy stropu a použitých textilií vykazuje i dámský pokoj, sloužící jako ložnice Hedviky Liebsteinové.

LOŽNICE
Ložnice je členěna na tři části, lišící se rozdílnou výškou stropu: střední nejvyšší část, osvětlenou velikým oknem a části se sníženým stropem: vstupní část a prostor pro spaní. Proporcionální vztahy mezi jednotlivými částmi ložnice a jejich horizontální propojení vytvářejí dokonalou harmonii jednotlivých funkcí ložnice (šatny s vestavěným toaletním stolkem a zrcadly, střední část s funkčně upravenými skříněmi a prostor pro spaní s manželskými postelemi, policemi pro knihy a psacím stolem). Teplá barva třešňového dřeva spolu s bílou barvou stropu, záclon a drapérie čelní plochy ložního prostoru, kontrastuje s dekorativním velkým lustrem kapkového tvaru, zavěšeným uprostřed místnosti.

KOUPELNA

V domě se zachovala původní koupelna, jejíž keramické obklady pro dům zhotovila rakovnická továrna v Horní Bříze na keramické zboží RAKO. Bílé obkládačky 15 x 15 cm s jednou či dvěma klopenými hranami doplňuje černo – bílá listela, typická pro tehdejší dobu. Loos velmi pečlivě zvažoval výběr firem, se kterými spolupracoval, přičemž hlavním kritériem byla kvalita. Přetrvalo jen málo tehdejších firem, které by navíc archivovaly záznamy dodávek Loosovi a byly schopny ještě dnes dodat identické repliky. Restaurátoři mohli využít dvou dosud existujích společností: firmy F. O. Schmidt z Vídně, která byla hlavním Loosovým dodavatelem (většina mobiliáře, krb a tapety) a firmy RAKO, dnes LASSELSBERGER, vyrábějící stále keramické obklady značky RAKO, která byla schopna vyrobit chybějící listely v koupelně.

Více informací se nachází v únorovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

img.php

Z podkladů RAKO, zdroj http://www.brummelhouse.cz/historie.html, citace paní Marie Szadkowske a pana Michala Brummela

Foto: RAKO

Edit: