Renesance vitráží

Když se řekne vitráž, většina z nás si nejspíš jako první představí velkolepá okna kostelů a katedrál hrající všemi barvami. S uměleckým zpracováním skla se ale setkáme i u výplně domovních dveří, nástěnného obrazu nebo třeba lampy na nočním stolku.

Vitráže jsou v podstatě obrazy z kousků barevného, čirého nebo pomalovaného skla uspořádané do libovolných vzorů s abstraktními i realistickými motivy. Vzhledem ke své variabilitě se hodí do moderních interiérů i vintage domácností, ve kterých stylově dokreslí atmosféru starých časů. Pokud vlastníte historickou vitráž, můžete ji nechat odborně repasovat. Jejich renovacemi se zabývá například Studio Atyp, které má více než třicetiletou tradici. Vzhled nové vitráže si můžete navrhnout i sami nebo lze oslovit výtvarníka, aby vám vitráž nakreslil, a sklář ji pak na základě jeho předlohy vytvoří. Většina sklářů je však zdatná nejen manuálně, ale také výtvarně, případně s výtvarníky spolupracuje. Možnosti toho, co lze s vitráží dělat, jsou opravdu různorodé. Lenka Kinzlová například vyrábí pomocí techniky Tiffany netradiční dekorace a mozaiky z cibulákových střepů. Sklářský ateliér Vitraj zase vytváří prostorové objekty a skleněné sochy.

Světelné obrazy

U vitráže není podstatný jen její vzhled. Celkový vizuální dojem do velké míry spoluvytváří také hra světel, jež vrhají do interiéru stíny barevných skel. Jak bude ta která barevná variace vypadat na živo, si laik většinou dokáže představit jen obtížně. Proto je lepší nechat si poradit od zkušeného skláře. Podle Jitky Kantové ze sklářského ateliéru Skloart v poslední době získávají popularitu světelné obrazy. „Krásně se na nich projevuje barva a struktura skla. Když se prosvětlí, vypadají nádherně také různé drobné skleněné kamínky, polodrahokamy, fazetky či pyramidky. Nebo kombinace s malbou a grafikou. Do určité míry se dají využít i vitráže, které se vytvoří prostorově – plasticky. Obrazy mohou mít různou velikost a oblíbené jsou i portréty,“ říká výtvarnice, která v současnosti s manželem pracuje na čtrnácti světelných obrazech pro soukromou kapli v Českém Krumlově.

Výhody vitrážových obrazů

Světelné obrazy částečně splňují i funkci osvětlení. „Zatímco u běžných vitráží musíte počítat s přirozeným denním světlem, případně je různě nasvěcovat, abyste si užili hru barevných nuancí, světelné obrazy jsou nasvícené rovnoměrně. Dnes se vyrábí světelné panely, u kterých jde volit teplé nebo studené světlo. Lze měnit také intenzitu osvětlení a někdy i barvu. To vitráži přidává další estetický rozměr,“ vysvětluje Jitka Kantová.
Obrazy jsou také jednoduší na montáž. „Klasickou vitráž musíte dát do rámu, ať už okenního, dveřního či jiného. Ale světelný obraz se jen připevní na stěnu. Ideálně někde poblíž zásuvky, abyste jej mohli pohodlně rozsvěcovat. Při samotné instalaci však musíte počítat s tím, že celý sendvič – vitráž, světelný panel a rám – je dost těžký. Další výhodou světelných obrazů je, že pokud se stěhujete, můžete je vzít s sebou. Vitráž musíte zanechat na místě, protože je vytvořena vždy na určitý rozměr. Těžko si do nového domova přenesete okno,“ uzavírá výčet bonusů odbornice.

Techniky výroby vitráží

Každá vitráž vzniká na počátku tak, že se její umělecký návrh překreslí na šablonu o velikosti jedna ku jedné a ta se rozstříhá na díly, podle kterých se vyřežou jednotlivé skleněné plochy. Vitráže se dělají pomocí dvou základních technik. Klasická vitráž se vytváří spojením ručně řezaného skla s olověnými profily ve tvaru písmene H, které mají podobu podélného pásu. Do prohlubní na obou stranách olověného plechu se vsune sklo. Olověný pás je poměrně měkký, dá se tedy dobře tvarovat, aby přesně seděl na rozměr skla. Po této úpravě se olověné profily ještě pájí cínem. Hotová vitráž se na závěr zasazuje do olověného rámu. V současnosti se kromě olova využívá i mosaz či jiné kovy. Metoda se používá už od dob antiky, je poměrně pracná a časově náročná, ale skvěle se hodí pro výrobu velkoformátových uměleckých ploch. V minulosti tato technika sloužila nejen k vytváření působivých mozaik v oknech katedrál a kostelů, ale i k normálnímu zasklívání. Nyní běžná technologie výroby plochého skla totiž nebyla známá až do 18. století. Mezi uznávané sklářské výtvarníky, kteří se vitráži věnovali, patří třeba Josef Jiřička, Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová.

Skleněné šperky

Druhým způsobem tvorby vitráží, který umožňuje spojovat jemné a malé skleněné kousky, je Tiffanyho technika. Nazývá se podle svého tvůrce, skláře a designéra Louise Comforta Tiffanyho. Tento secesní umělec byl synem zakladatele známé šperkařské firmy Tiffany a později se stal jejím ředitelem. Proslavil se však především tím, že vymyslel techniku, při níž se nařezaná barevná skla oblepí měděnou fólií a následně spojí k sobě rozžhaveným cínem. Louise Tiffany je autorem vitráží, které dodnes zdobí sídlo amerických prezidentů – Bílý dům. Hlavně ale pomocí své inovativní metody umožnil výrobu plastických předmětů z barevných skel, jako jsou třeba vitrážová stínidla lamp, různé dekorace nebo šperky.

Nepravé vitráže

Pokud si vitráž chcete zkusit vyrobit sami, ale netroufáte si na řezání skla, lze si jen vytvořit šablonu a pak ji přenést na čiré sklo pomocí speciálních barev a nalepovací olověné kontury. Výsledný efekt sice patrně nebude tak esteticky dokonalý, na druhou stranu půjde snáze odstranit, až vás obrázek omrzí. Svou práci můžete na závěr opatřit ochranou samolepicí fólií, která zamezí blednutí barev, jejich odlepování a případnému poškrábání. Koupit se dají také samolepicí imitace vitráží s různými typy potisků. Výhodou lepené vitráže je mnohem přijatelnější cena. Pokud si však chcete vyzkoušet pravou práci se sklem, navštivte některý z kurzů zaměřený na výrobu vitráží. Často si z nich kromě vědomostí odnesete i vlastnoruční skleněný výtvor.

 

 

text Lenka Kašparová
foto se souhlasem firem Ateliér Vitraj, Lenka Kinzlová, Umělecké sklenářství Jiřička a Coufal, Skloart, STUDIO ATYP – VITRÁŽE Brno

Datum vydání: 3. 9. 2025

Edit: Andrea Moudrá