Jarní cibuloviny
Je bílé, žluté, nebo červené? Sněženkové, nebo tulipánové? Pořiďte si letos na jaro „lupu“ a stopujte ho spolu s námi ve všech jeho fázích a barevných odstínech. Nepřijde sice dřív, ale víc si ho užijete.
Lupa se vám bude hodit, když si najdete čas pozorovat jarní květy zblízka: objevíte spoustu zajímavých barevných odchylek a mutací, které vás pobaví, a hlavně přesvědčí o tom, že každá kytka má svoji tvář. Pokud mluvíme o jaru, nevyhneme se skloňování slov cibulka a hlíza. Proti ostatním květinám mají jarní cibuloviny (jarničky) tu výhodu, že všechno, co potřebují k vyrašení, mají už od podzimu uskladněné ve svém šupinatém ranečku, z něhož je vytáhnou první teplejší paprsky slunce.
Modřence, lidově zvané „kominíčky“, si zachovávají listy dlouho po odkvětu a někdy listy vyraší i na podzim.
Tajemství sněženek
V únoru lámou zubaté ostří zimy dva osvědčení ledoborci: sněženky a šafrány. Zejména sněženky se umí prosadit: pokud najdete místo, kde se jim daří (proslulá je třeba lokalita u Obříství), je to šok – rostou zde statisíce bílých kvítků! Na první pohled jsou všechny stejné, ale když se sehnete, zjistíte, že každá je jiná. Jinak veliká a jinak skvrnitá. Však také v Anglii byly svého času pořádány hony na zmutované domácí druhy rostlin, mezi nimiž sněženky zaujímaly čestné místo. Odlišnosti jsou sice miniaturní, ale jsou. Některé skvrny na vnitřních lístcích sněženky mají tvar V či U, jindy jen dvou teček. Vzácně se najdou rostliny bez zelené skvrny či se žlutou skvrnou.
Sněženky se jako první prodírají sněhem, ale naplno rozestřou své koberce o něco později.
Bledule přijdou na řadu až po sněženkách, zato jich na některých místech bývá plná louka.
Už kvetou bledule
Je březen a ze dne na den (podle počasí) vykvétá jarní drobotina – tedy bledule a v těsném závěsu orseje, zběhovce, dymnivky, křivatce, svízele, jaterníky, kokoříky, violky a plicníky. A také sasanky a snědky. Pokud si chcete první jarní měsíc opravdu užít, neváhejte a vypravte se za bledulemi do lesa. Jarní nadšenci za nimi putují například do přírodní rezervace Údolí Chlébského potoka na Bystřicku ve žďárském okrese, kde na téměř dvoukilometrovém úseku bledule vytvářejí souvislý koberec. Vykukují zpod větví stromů, z podmáčených louček, kvetou u bahnitých tůní. Však je také tato oblast už téměř 60 let přírodní rezervací a od roku 2005 je chráněná i v rámci Evropy.
Botanické tulipány bývají nižší než ty šlechtěné, ale stejně hezké.
Trojčetky (rod Trillium) vykvétají až v době, kdy je mohou trochu přistínit listy stromů.
Duben patří tulipánům
Nejvíc ladí s modřenci a narcisy, řezaný se nejlíp vyjímá ve skle. Jeho stylizovaný trojcípý květ připomínající obrácený turecký turban si v 17. století na polštářky vyšívaly urozené vlámské dámy, v osmnáctém zdobil záda beraního kožichu sedlákům: Tulipánům. Notoricky známá je tulipánová holandská epopej, kdy jedna cibulka měla cenu domu, méně už schopnost tulipánu připomínat tvary jiných květin. Existují tulipány s roztřepenými okraji okvětních lístků, jimž se říká papouškovité, i takové, které se podobají pivoňkám nebo liliím. Liliokvětý tulipán se velmi případně jmenuje Marylin, oblibu získal i jeho dvoubarevný bratranec tulipán Plaisir. Pro nevěsty je tu bílý svatební, tulipán s členitým okrajem. Většina lidí si tulipány spojuje s holandským parkem Keukenhof na okraji městečka Lisse. Ale pozor: rozsáhlou sbírku tulipánů najdete i v Dendrologické zahradě v Průhonicích u Prahy. V jarních měsících tu lze obdivovat rozsáhlé plochy osázené různobarevnými tulipány a dalšími cibulovinami. Právě zde jsme také pořídili některé fotografie.
Řebčík je druhově bohatý rod. Zahrnuje nejen populární kostkovaně kvetoucí druhy, ale i ty s květy bílými, žlutými nebo mimořádně tmavými.
Šlechtěné narcisky mají oranžový střed květu, ty divoce rostoucí jej mají žlutý, ale za nimi musíte na západ Evropy; je například erbovním květem Walesu.
Odkud přišly
Ve střední Evropě existuje jediný planý druh tulipánu, a to tulipán lesní. Ostatní původní botanické druhy, z nichž byly vyšlechtěny současné atraktivní kultivary, pocházejí ze Střední a západní Asie, ale i z Malé Asie. V těchto zemích rostou na stepních stanovištích, v horách i jako plevel na polích. Pole zaplevelené červenými tulipány připomíná naše pole s vlčími máky.
Nešetřete cibulkami
Cibuloviny se nejlépe uplatní ve skupinkách, přinejmenším v desítkách kusů, větší plocha potřebuje i přes sto rostlinek. Skupinky působí efektněji, sází-li se do různých tvarů – ledvina, ovál, řeka – řady působí nepřirozeně. Vhodným výběrem 174 druhů a odrůd (rané, středně rané, pozdní) prodloužíte svoje soukromé cibulkové jaro z týdnů na měsíce.
Tady nejprve na pozadí zelených listů lýkovce rozkvetly žluté talovíny, než je vystřídala růžová barva lýkovcových květů.
Dymnivky vykvétají fialově nebo bíle. Na úrodné vlhké půdě se vypínají do výšky, potřebují ale dost světla.
O cibulce a hlíze
Vžité označení „drobné jarní cibuloviny“, se kterým se často setkáváme, je nepřesné. Do této skupiny patří vedle pravých cibulovin i rostliny hlíznaté. Víte, jak se liší? Pravé cibule vznikly přeměnou listů nebo listových základů. Jsou tvořeny dužnatými, vrstevnatě loženými šupinami hustě uspořádanými na podpučí (silně zkrácený stonek tvořící spodní část cibule), které mají za úkol chránit střed cibule, kde jsou uloženy základy stonku, listů a květů. Přechodem mezi cibulí a hlízou je cibulová hlíza, kterou mají např. šafrány, ocúny či frézie. Vzhledově se podobá cibuli, ve skutečnosti jde o ztluštěnou bázi stonku bez dužnatých šupin a jeden až dva pupeny na vrcholu. Hlízy mohou být i kořenové, stonkové či oddenkové. K jarním hlíznatým rostlinám patří sasanka, dymnivka žlutá, krokus a talovín. Souhrnně se jim říká jarní cibuloviny nebo také jarničky.
Snědky se drží při zemi, ale jejich květy rády navštěvují první jarní včely.
Více informací se nachází v dubnovém vydání z roku 2012, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
Foto: Zdeněk Roller
Datum vydání: 26. 5. 2017
