Návštěva u Tomáše Třeštíka na Letné

Fotograf Tomáš Třeštík žije na pražské Letné od svých čtyř let. Více než tři desetiletí prožil ve dvou bytech v jediném domě, i když se stěhoval celkem třikrát. Dnes již v této nádherné čtvrti vychovává se svou ženou Radkou dceru a syna. Jejich domov je plný umění a barev a i když se stále přizpůsobuje ryze praktickým potřebám, má osobité kouzlo, které je všudypřítomné, ať stojíte v ložnici nebo ve vstupní hale.

Stěhování Tomáše Třeštíka po jednom domě má zajímavou historii: „Narodil jsem se na Václavském náměstí, a když přišla na svět i moje sestra, tatínek začal pro rodinu hledat vhodnější místo k životu. Vytipoval několik lokalit a domů v blízkosti parků, kde pak rodiče rozvěsili inzeráty. V mých čtyřech letech jsme se nastěhovali do blízkosti Letenských sadů, právě do tohoto bytu. Když jsem byl dospělý, rodiče se přemístili do bytu v podkroví, já do menšího bytu v druhém patře, a tento prostor se pronajímal studentům. Poté, co jsem asi před pěti lety přišel o fotografický ateliér, vrátil jsem se zpět do prvního patra, kde jsem si vybudoval místo k životu i prostředí vhodné pro práci fotografa,“ popisuje Tomáš Třeštík. Shodou okolností i náhod se postupem času stal z činžovního domu, kam se nastěhoval kdysi otec Michael se svou ženou, známou režisérku, a dvěma malými děti, v podstatě „rodinný činžák“. Dnes tu žijí nejen rodiče a Tomáš s rodinou, který má v horních patrech ještě kancelář, bydlí zde také Tomášova sestra a tatínek má v domě obchod se starožitnostmi.

2

Chaise longue od Le Corbusiera si Tomáš Třeštík vysnil. Reflektory používá ke své práci.

1

Židle pantonky, u stropu barevná plátna, obrazy od výtvarníků Jana Kalába, Michala Škapy a Pasty Onera, cedule a nápisy, to je to, co činí hlavní prostor bytu originálním.

DVA MUŽI A REKONSTRUKCE

Druhé etapě života Tomáše Třeštíka v bytě jeho dětství předcházela nutná rozsáhlá rekonstrukce, na níž se zcela přirozeně významně podílel otec – inženýr architekt Michael Třeštík. Stavební práce byly zaměřeny především na praktické věci, muselo být v první řadě zrenovováno topení a také veškeré elektroinstalace. Rozvody elektřiny bylo nutné přizpůsobit skutečnosti, že si zde Tomáš budoval fotografický ateliér. „Při práci potřebuji světla, reflektory, bylo třeba tomu uzpůsobit i elektrické vedení, nevyhovující pojistky. Ze stejného důvodu jsme s otcem změnili i původní dispozici, zrušili jsme jednu příčku a z někdejších dvou místností vytvořili jednu, která se stala ateliérem,“ popisuje Tomáš Třeštík. Úpravy pak zahrnovaly také renovace parketových podlah, koupelny, kuchyně. S úsměvem dnes majitel vzpomíná: „Ani já, ani otec nejsme žádní velcí kuchaři, což se podepsalo na tom, že kuchyňská linka není pro mou ženu Radku příliš pohodlná a budeme ji muset v budoucnosti přizpůsobit, třeba i tomu, že místo pro dva se vaří pro čtyři. Tehdy to ale k životu stačilo a kuchyni jsme vymýšleli s tátou jako dva chlapi, kteří vaření moc nerozumí.“

3

Část nápisu nad někdejší prodejnou je právě u restaurátora. Spadla při natáčení.

4

PODŘÍZENO ÚČELU

Ačkoli máte po příchodu k „mladým“ Třeštíkům pocit, že na vás dýchá originalita, design a umění z každého koutu a kusu vybavení, všechno je dílem úžasné harmonie ve skutečnosti nesouvisejících věcí. Majitelé o design a umění za každou cenu rozhodně neusilují. Pokud jde o základní vybavení, bez něhož se neobejde snad žádná domácnost, tedy například knihovny, skříně, kuchyňskou linku, komody, vše pochází z obchodního domu Ikea. „Stává se, že hosté se ptají, kde jsme pořídili tu nádhernou knihovnu. A já k jejich překvapení odpovím, že je to ,obyčejný´ kus z Ikea. Zastávám názor, že není důležité, odkud knihovna pochází a kdo ji vyrobil, ale co v ní uchováváte. To ji činí zajímavou. Podobně je kuchyňská linka tím nejjednodušším, co bylo s ohledem na mé někdejší potřeby možné pořídit. Jdu vždycky v první řadě po funkci. Abych to vysvětlil – máme tu třeba několik designových křesel, které tu někdo zapomněl při focení, ale nesedí se v nich moc pohodlně. Šel jsem a do ložnice si koupil obyčejné křesílko v Ikea, které splňuje mé požadavky na pohodlné posezení,“ přibližuje svou filozofii bydlení Tomáš Třeštík.

5

6

Nápis ze zrušeného obchodu na ulici Milady Horákové dnes slouží také jako polička.

VTIPNÉ HISTORKY

Některé kusy nábytku jsou zde dokonce nedopatřením. Týká se to například bílého křesla, které je jen replikou designové ikony s názvem Ball Chair. „Na focení jsme ho sem stěhovali přes okno, protože neprošlo dveřmi. Než bychom jej stejně složitě stěhovali ven, zůstalo tady,“ říká fotograf. Tomuto kusu sedacího nábytku „z nutnosti“ dělají lepší společnost originální židle pantonky nebo chaise longue od Le Corbusiera, které si Tomáš Třeštík vysnil a koupil. „I když mám rád funkčnost, myslím si, že určité výrazné prvky do interiéru patří, protože mu dávají tvář.“ Osvětlení v největším pokoji je možné řídit dálkovým ovládáním. S tím je spojena další vtipná historka, kdy se světla zhášela a rozsvěcela, aniž by Tomáš nebo Radka stiskli tlačítko. Až po čase se záhada vyřešila – v bytě o patro výš si mladý designér pořídil stejný systém, po čase jej ale právě kvůli vzájemnému rušení přestal používat. Úsměvná je i minulost knihovny, která sestěhovala z dispozičně zdánlivě naprosto stejné místnosti o patro výš. „V tomto bytě chyběl pouhý centimetr, vypadalo to, že ji sem nedostaneme, pak ji sem naštěstí ale stěhováci nějakým zázrakem vmáčkli.“

7

Do světlé koupelny se vchází ze vstupní haly, nabízí vanu i sprchový kout.

8

Modrá stěna v kuchyni zůstala po jednom z natáčení, zlatá porcelánová „pluska“ se STUDIA PIRSC na zdi u okna jsou svatebním darem pro majitele bytu. Nepraktickou bílou dlažbu čeká změna.

SBĚRATELSKÉ UMĚNÍ

To, co činí domov Tomáše a Radka Třeštíkových na první pohled tak originálním, je směs uměleckých artefaktů, pracovních propriet i sbírek s různým zaměřením. Fotografický ateliér zcela samozřejmě zdobí a ozvláštňují obrazy, fotografie, neodmyslitelnou součástí jsou reflektory či barevná papírová pozadí, která se používají při fotografování. Na stěnách také visí množství cedulek a cedulí, které evidentně „něco“ pamatují. „Sbírám různé věci, mimo jiné cedule. Třeba nad dveřmi do obývacího pokoje můžete vidět ceduli s nápisem KAREL JINDŘICH POPELÍK, přesněji její část. Při nedávném focení spadl první díl, který je dnes u restaurátora. Je to nápis z někdejšího letenského obchodu s mandly,“ vysvětluje Tomáš Třeštík. Podobně poetický je původ police ve vstupní hale, kterou by mnozí tipovali na neuvěřitelně nákladný designový kousek. Zlatá písmena jsou přitom zbytkem nápisu NÁBYTEK, který fotograf získal ze zrušené prodejny nedaleko svého bydliště. Samostatnou kapitolou je sbírka minitelevizorů Tesla. Její velká část je sice uložena ve sklepě, ale několik vybraných kusů stále představuje nepřehlédnutelnou výplň horních pater knihovny jinak nabité tituly o umění a fotografii. „To mě chvíli bavilo, teď už jsem půl roku nekoupil žádnou. Ne všechny modely jsou na pohled tak krásné. Dnes už sbírám jen ty, které se mi líbí, třeba barevně,“ podotýká vášnivý sběratel, který zároveň s úsměvem doplňuje: „Jsem schopen sebrat spoustu věcí, ale ne všechny si ponechám, často je pošlu zase dál, třeba jako dárek. Vášeň pro Teslu teď třeba nahradilo zalíbení ve starých náramkových hodinkách, které někdy pořídím na Aukru, jindy od tatínka, který má v domě obchod eAntik. Další mou dlouhodobou zálibou je street art.“

9

Ložnice Tomáše a Radky je situována do místnosti s výhledem do vnitrobloku. Také stěna nad lůžkem se již pomaluje zaplňuje obrazy, fotografiemi a dalšími artefakty.

NEDUHY STARÝCH DOMŮ

Úžasná lokalita, originální prostor, nádherné světlo i výhled, osobitost. Je něco, co na tomto bytě není dokonalé? Podle majitelů je jedním z neduhů bytů v tomto typu zástavby zbytečně velká vstupní hala. „Netuším, proč to někdejší stavitelé pojali tímto způsobem. Obrovská předsíň, v níž není světlo a odkud pouze vedou dveře do jednotlivých místností… Přemýšleli jsme, jak tolik místa využít nějak prakticky, a vystavěli jsme tu ostrůvek z šatních skříní. Díky tomu nemáme v bytě žádné jiné velké úložné prostory, když tedy pominu komoru, která slouží jako skladiště mé fototechniky,“ říká fotograf. Podle jeho slov navíc stávající podoba bytu přestává vyhovovat potřebám čtyřčlenné rodiny. „Už jsme přesunuli ložnici na místo někdejší pracovny a v tuto chvíli budujeme v místnosti vedle kuchyně, která sloužila ke spaní, dětský pokoj. Radka tu má zatím i pracovnu. O změnu si říká kuchyně, kde co nejdřív vyměníme nepraktickou bílou dlažbu. Když se tu moc nevařilo, nebyla na ní tolik vidět špína. Údržba je zkrátka příliš náročná. Pomalu se také asi sčítají dny mého ateliéru, kde dnes fotím už jen menší projekty, přece jen – náročnější akce se při dětech v tomto prostoru uskutečňují jen těžko, takže si na to pronajímám jiné prostory. V tuto chvíli je to tak už především velká místnost, která je z praktického hlediska a s ohledy na potřeby čtyř lidí nevyužitá, pokud pominu, že tu běhají a dovádí děti,“ vysvětluje.

LETENSKÁ POEZIE

Ať už byt Tomáše a Radky Třeštíkových čekají jakékoli změny, neotřesitelným faktem zůstává, že jejich domov bude vždy na Letné. Srdce sympatického fotografa je s tímto místem srostlé tak, že se mu prý stýská, když odjede někam jen na pár dní. „Jsem na toto místo fixovaný, žiji tu mnoho let, ale patří k tomu i to, že jdu ráno do trafiky a potkám cestou pět známých. Z bytu máme nádherný výhled na koruny stromů, které se mění v průběhu roku, během dne se tu nádherně proměňuje barva slunečního světla, máme to blízko do parku a dobře se nám tu dýchá,“ uzavírá své povídání o tom, jak se bydlí na Letné, fotograf Tomáš Třeštík.

10

Policový systém se šuplíky z Ikea je dostatečně funkční. Za obrazy se skrývá „skříňový ostrůvek“, kam rodina ukládá šatstvo.

 

Edit: